Do Prahy jsem se i s rodinou přistěhoval v září 2008. Bylo to těžké rozhodování, když jsem měl opustit Londýn, kde jsem žil celý život, z toho posledních pět let s mou ženou Helenou. Naše dcera se narodila v roce 2005 a v roce, kdy jsme se rozhodli odjet –  hlavně z finančních důvodů – jsme čekali další dítě, syna.

Helena zdědila několik let předtím malý byt na Sídlišti Háje a právě to nás podpořilo v našem rozhodování, jestli zkusit štěstí tady. Po šesti letech jsme šťastní, že jsme udělali správný krok.

I když už tu bydlím šest let, dodnes při cestách do centra žasnu, jak je Praha krásná. Mám moc rád výhled z Letné přes řeku, pražské mosty, hlavní nádraží, Střelecký ostrov… Je toho tolik, co si člověk zamiluje. A je tu silný duch historie, je to cítit přímo ve vzduchu.

Život tady… A ten jazyk!

Když jsem se poprvé odhodlal vyrazit na nákup potravin, musím říct, že mi nebylo právě lehko. Znal jsem všehovšudy pár slov a vyčníval jsem jako bolavý palec!

A tak jsem se poprvé a bohužel ne naposledy ocitl v Albertu. A když mi pokladní namarkovala celý nákup, zeptala se: „Všechno?“ A já na to: „Promiňte, já nemluvím česky!“ Své ženy jsem se pak ptal, co to slovo znamenalo, a ona prý, jestli to bylo všechno!? Řekl jsem taky Heleně, že se asi jmenovala Brigáda… a ona se rozesmála a prý, že to znamená, že tam pracuje jen dočasně. Bylo mi jasné, že se musím začít učit.

Teď, po šesti letech, rozumím skoro každé konverzaci a mluvím, no – aspoň trochu. Řeč, která mi ze začátku zněla jako střelba z kulometu, se za tu dobu pro mě zpomalila a stala se srozumitelnou. Jsem moc rád, že patřím víc mezi lidi. Nebydlíme v centru, a tak potkávám víc těch, kdo neumějí anglicky, a dostává se mi tak víc praxe. Myslím, že Češi opravdu ocení cizince, který se snaží mluvit česky. I když je pravda, že se mi běžně stává, že já mluvím česky a Čech na mě mluví anglicky. Asi potřebujeme procvičovat jazyk všichni!

Pro a proti?

Bydlet tady má podle mě spoustu výhod.

Praha je takové malé velkoměsto, dobře se po ní cestuje velmi spolehlivou (a levnou) veřejnou dopravou. Je tu mnoho parků, kde si můžou hrát děti…, ale pozor na psí bobky. Jedno z největších zdejších minus je, že je lidé po psech nesbírají! Dokonce ani, když jdou sami s dětmi.

Nízké ceny, dobrá kvalita, pivo… – co dodat?! V Praze bývá v jednotlivých ročních obdobích vesměs krásné počasí a lidi rádi tráví čas venku, takže je vždycky příležitost seznámit se s někým novým. A moje děti milují třeba sáňkování na kopečku nedaleko našeho bytu.

Hlavní minus pro mě byl mizerný přístup k zákazníkům v obchodech, ale po čase jsem si z toho přestal dělat těžkou hlavu. Zrovna před několika dny jsem se musel smát, když jsem se podíval na účtenku a zjistil, že jsem platil pět rohlíků, zatímco jsem měl jen dva. Řekli mi, ať si zajdu pro tři další! To byla klasická česká služba zákazníku!