Brzy jsem si zvykl na nevlídnost obsluhujícího personálu a na to, jak je příjemné nemuset se prodírat davem, když si chcete u baru objednat pivo. Záhy také najdete způsob, jak si v lahůdkářství říct o 100 g šunky od kosti. A když se k tomu ještě na vás usmějí, je to jako extra bonus k pocitu hrdosti z toho, jak dobře jste tu češtinu zvládli.  

Nové pořádky

Časy se mění. V supermarketech teď už najdete více než dva druhy rýže, čerstvé mléko se prodává v krabicích místo v plastových sáčcích, celonoční očerstvení na Masarykově nádraží se změnilo na prodejnu pizzy a stánek s grilovaným kuřaty na Národní třídě nahradila prodejna gyrosu. Stánky s chlebíčky a párky v rohlíku na Národní se bourají, budují se další obchodní centra a kanceláře, dokud to tu nezačne vypadat… – jako doma. Ach ne!!! 

Kam zmizela ta Česká republika, do které jsem před mnoha lety poprvé přijel? Češi se mohou přetrhnout ve snaze dohnat ztracený čas. Pryč jsou doby škvarků a svíčkové, teď je v módě ryba. Vlastně si oblíbili hlavně lososa.  

Kupují si černé Audi 4x4, protože zapomněli, že se kdysi chtěli odlišovat od Rusů a zůstat přitom úspěšní. (Kteří moskevští prominenti by se nestyděli ukázat v audi? Určitě by dali přednost mercedesu nebo BMW). Ale aspoň jsou ta auta černá a stejně tak schopná zastavit provoz v Ječné a překážet tramvajím na I. P. Palova. Dávnou minulostí se staly nekonečné  řady škodovek, ani vidu po trabantech. A každý rok se mění jízdní řády. To se přidá jedna minuta k celkovému času, který trvá tramvaji dojet do města, jen aby pořád jezdila podle jízdního řádu.

Zůstávám

Je tedy čas odejít z města, kde jsem žil déle než kdekoli jinde? No, pokud mi poradí lepší místo, okamžitě balím kufry. Pořád si však myslím, že má týdenní dovolená v roce 1993 byla ta nejlepší věc, která se mi kdy stala. Pokud štěstí tkví v úspěchu, mým úspěchem bylo to, že jsem nalezl krásné, zábavné a bezpečné město a zůstal tam.  

Našel jsem tu útočiště a ani si nepamatuji, kdy jsem naposled musel přetrpět dotaz nějakého turisty, který chtěl vědět, jak dlouho tu už žiji. Pro ně jsem už mimo. Můžu si město užívat i bez nich. Jednoho dne se probudím z neklidného spánku, abych zjistil, že jsem se změnil v monstrózního Čecha (který špatně skloňuje).