Dodnes si ten okamžik jasně vybavuji, jako by se vše událo teprve včera. Z Francie jsem se do Čech vydal autem a na německo-české hranici se ocitl jednoho studeného říjnového dne s tím, že opravdu nevím, co mě na druhé straně čeká.
Do Prahy jsem přijel za svou českou přítelkyní, se kterou jsem se předtím seznámil v zahraničí. Takže to vlastně nebyla moje první zkušenost se životem v cizí zemi. Přesto jsem však netušil, co tu mohu čekat a čím se budu živit.
První dny nebyly jednoduché, potýkal jsem se s jazykovou bariérou, nepochopitelnými českými zvyky, chladným počasím a nevychovaností místních obyvatel. Nehledě na to, že mi tu ukradli auto… Říkal jsem si, co tu vlastně dělám, a napadalo mě, že to celé byla možná jedna velká chyba.
Příběh pokračuje
Pak se však věci začaly vyvíjet správným směrem. Našel jsem si práci a potkal pár spřízněných duší. Abych řekl pravdu, většina z nich jsou expati, Čechů je méně. Uvolnil jsem se a začal si užívat Prahu, její nádhernou architekturu a dobré pivo…, začalo nové období mého života.
V Praze je zábava. Na Letné a v Riegrových sadech můžete posedět v místních pivních zahrádkách, je tu spousta dobrých barů, jako například Chateau (třebaže toto místo není typicky české), a také svoboda, která vám dovoluje dělat, co chcete, pokud tím nikoho neobtěžujete…, což není typickým znakem ostatních hlavních evropských měst.
Navíc jsem objevil něco, o co zahraniční turisté většinou přicházejí a o čem si myslím, že by země měla více propagovat. Mám na mysli zdejší krajinu a krásnou přírodu. Je skvělé, že vyjedete za město a do hodiny si můžete užívat pobyt na chalupě, pobavit se u táboráku, vyjít si na výlet nebo sjet řeku na kánoi. A věřte mi, Češi jsou tam o hodně přátelštější než v Praze. Češi milují sport (a popíjení po sportu!) a v jejich zemi najdete velké množství míst dobře vybavených pro venkovní aktivity, ať už to jsou lyžařské areály, či cyklistické stezky anebo místa vhodná pro milovníky kánoí a procházek. A samozřejmě nechybějí ani útulné malé hospůdky v přírodě.
Chci tu žít
Nyní, po několika letech, pracuji jako realitní makléř v komerčním sektoru, kam mě zavála přízeň osudu (a také pomoc mého nejlepšího kamaráda, který mě nedávno požádal, abych se stal kmotrem jeho malé dcery). Po pár letech strávených prací pro velkou agenturu jsem s pár kolegy začal nezávisle podnikat ve stejném oboru. Ještě stále mě udivuje, jak daleko se člověk v této zemi může dostat, když vynaloží patřičné úsilí.
Samozřejmě že na některé věci si nikdy nezvyknu, patří sem například nedostatek komunikace mezi lidmi nebo podivný zvyk pořád něco pojídat, když jste v práci. Ale možná jsem to já, kdo dělá věci špatně…
Řekl bych, že tato země má před sebou světlou budoucnost. Tak trochu mi připomíná Švýcarsko, malou zemi ve střední Evropě se silnou ekonomikou a velkým množstvím schopných lidí, která se staví neochotně k přijetí eura. A tak, když se mě zeptáte na mé plány do budoucna, řeknu vám, že tu chci zůstat. Přestože musíme vzít v úvahu, že člověk nikdy neví, co se může stát.
Mějte se krásně, a pokud si náhodou chcete pronajmout kancelář či průmyslový sklad, tak mě bez váhání kontaktujte. Nebudu daleko.