Tramvaje

…parádní! Každých sedm minut projede jednou zastávkou čtyři až pět tramvají. Každá linka má svůj jízdní řád, z nichž se zároveň dozvíme, jak tramvaje jezdí ve večerních hodinách a o víkendech. A ony ten jízdní řád skutečně dodržují. Ke starším a handicapovaným občanům se ostatní chovají velmi ohleduplně, pomáhají jim nastoupit a vystoupit a pokaždé je někdo pustí sednout. Tramvajím se opakovaně obdivujeme při každé návštěvě města. Pokaždé se dopředu těšíme, jak se zase povozíme, a sami sebe se ptáme: „Bude to opět tak skvělé?“ Odpověď je pokaždé kladná. Během svých četných cest jsem se v žádném jiném městě nesetkal s tak efektivní veřejnou dopravou… a to je v Praze i metro a jsou tu i autobusy!

Cestování vlakem by se naopak dalo přirovnat k výletu do temných dob… předpotopní  lokomotivy táhnou starodávné vagony po starodávných kolejích přes starodávné (převážně uzavřené) stanice a za rachotícími okny se míhá krajina posetá opuštěnými, rezavými výhybkami, kolejemi, vozovými parky, rozpadajícími se budovami a vlaky, které se najednou, bez jakéhokoli zjevného důvodu, úplně zastaví! Aerodynamický dvoupodlažní vlak je však úplně něco jiného!

Jídlo

Jakožto „opatrný“ Skot nenavštěvuji luxusní módní restaurace, které najdete ve všech hlavních světových městech. V Čechách jsem naštěstí objevil velké množství míst, kde se můžete dobře najíst a popít (a to hlavně pivní mok). Akorát mě mrzí, že magistrát asi neprodlouží nájem restauraci La Casa Blu. Bude nám moc chybět zdejší jedinečná atmosféra a skvělé jídlo. Mnohokrát jsme si jak tady, tak i v mnoha dalších báječných restauracích a barech po celé Praze pochutnali na dobrém jídle.

Lidé

Zpočátku samozřejmě představuje problém jazyková bariéra. Stačí však angličtina, trocha francouzštiny a němčiny a kontakt je navázán.  Člověk si postupně uvědomí, že i přes tmavé oblečení a zdánlivě zamračené tváře nejsou zdejší obyvatelé vůbec tak zakabonělí a nesnášenliví, jak by se mohlo na první pohled zdát. Také je moc milé, když vás při opakovaných návštěvách začínají místní obyvatelé rozeznávat. Kamarádství existuje, jen nějakou dobu trvá, než vznikne.

Psi

Miluji psy, a proto oceňuji, když je mohu brát do restaurací, hospod a tramvají. Při poslední návštěvě jsem jich viděl ještě více než kdy předtím. Praha bezpochyby vede mezi všemi hlavními městy, co se počtu psů na jednoho obyvatele týče. Mohlo by se jí říkat „světové hlavní město psů“. …bohužel Praha má také velkou šanci vyhrát titul „hlavní město psích exkrementů“. O ulicích mimo centrum se skutečně nedá říci, že by vybízely k procházkám!

Architektura

Praha se pyšní nádhernými starými budovami, které mě nikdy nepřestaly udivovat. Kromě toho tu najdeme několik zajímavých nových staveb a mnoho skvělých soch. Během svých četných návštěv postupně stále více obracím svůj pohled vzhůru. Opětovně se obdivuji kráse staletých kostelů, a to jak budovám samým, tak i jejich vnitřní výzdobě. Sám sebe se ptám, jak někdo mohl vytvořit ony fantastické stropní malby, jež zdobí kostel sv. Jakuba a které mě ohromily ještě více než Sixtinská kaple. Tu jsem ovšem, uznávám, viděl před více než padesáti lety!

Tip pro turisty

Chcete si udržet dobrou kondici? Jak snadné. Prostě si jen zkuste stihnout přejít přechod na zelenou!