Po třech letech zpátky

Když jsem v Brazílii na univerzitě studovala mezinárodní vztahy, využila jsem příležitost k návratu do Česka. Ta návštěva a vzpomínky na krásnou dobu, kterou jsem tady prožila, mě přivedly k rozhodnutí zůstat v Praze dalších 6 měsíců.

Přijela jsem v prosinci 2011. Bydlím se svou nejlepší kamarádkou, která / Žiji se svým nejlepším přítelem, který pochází z Jindřichova Hradce. Máme se celou tu dobu skvěle, ale měla jsem velké potíže s vízem. Netušila jsem, jak může být složité jej získat, když už jsem na českém území. Telefonovala jsem a hledala všechny možnosti, jak jej co nejrychleji získat. Bohužel mi nikdo nedokázal dát konkrétní radu nebo mi přesně říct, co mám dělat, abych vízum dostala. Nakonec jsem našla nevládní organizaci, která mi poskytla všechny potřebné informace. Učinila jsem příslušné kroky a pak jsem konečně, po třech měsících snažení, vízum dostala.

Kultura je tady velmi odlišná, a právě proto je to pořád tak zábavné. Například v Brazílii doma nemáme myčku na nádobí ani vysavač, protože každý má většinou služebnou, která v domě všechno dělá. Učím se tady sama si uvařit, uklidit a vyprat, takže jsem teď mnohem samostatnější.

Co se týče dopravy ve městě, jsem ráda, že veřejná doprava funguje tak dobře, že se každý kdykoli dostane tam, kam chce. A taky se mi moc líbí, že můžu v kteroukoli hodinu jít sama po ulici, protože je tu mnohem bezpečněji než u nás v Belo Horizonte.

Mám velmi ráda svoje přátele a život v Praze vůbec, i když co se počasí týče, mohlo by tu být o trošku tepleji!

Proč Česká republika?

Narodila jsem se v Belo Horizonte, což je velké město; má asi 4 milióny obyvatel. Brazílie je nebezpečná země, člověk tam musí být neustále opatrný. Zdejší bezpečnější život mi umožňuje dělat klidně věci, které bych v Brazílii dělat nemohla. A navíc žít každodenně v odlišné kultuře je velmi zajímavé.