Londýn se zastavil, hlavní silnice se staly neprůjezdnými a dopravní systém zkolaboval. Praha je však naštěstí na drsné počasí zvyklá a sníh, který letos napadl, nezpůsobil tolik problémů jako jinde. Sníh a mráz se dokonce pro některé z nás staly  zdrojem zábavy. Mnozí využívají četných rybníků k radostnému prožitku závrati, který s sebou přináší bruslení, jiní zas na běžkách zdolávají parky či volná prostranství.  I já jsem se párkrát pokusil bruslit. Čeká mě však ještě hodně pádů, než získám patřičnou grácii. Je to skvělá zábava, dokud člověk nežuchne na zem.

Další sezónní záležitostí, typickou pro krátké a chladné dny, je záliba Pražanů v divadelních představeních. I já bych se nechal zlákat, kdybych lépe ovládal jazyk. Myslím, že by nemělo zůstat bez povšimnutí, že v oblasti anglicky hraných her se v Praze setkáváme s celkem podstatnou mezerou na trhu. A přitom by takové hry byly lákadlem nejen pro anglicky mluvící usedlíky, ale zároveň by jejich nabídka i zvýšila atraktivitu Prahy pro mezinárodní turisty. 

Před časem jsem se trochu nudil a snažil vymyslet, o čem budu tento měsíc psát. Náhoda tomu chtěla, abych zabrousil na diskusní fórum webových stránek „expatů“. S pobavením jsem četl otřepané, stále stejné, hádky týkající se povahy Čechů. Pro ty, kteří neměli možnost stránku vidět, objasním, že některým se Češi jeví jako nevychovaní, líní, rasističtí lidé volných mravů atd. Musím říct, že zdejší fórum odhaluje aroganci a pokrytectví malé skupiny expatů, kteří nerozeznají odraz vlastní tváře v zrcadle, třebaže jim zírá přímo do obličeje. Asi bych měl dodat, že jejich nářky a stížnosti byly smeteny množstvím odpovědí, které vyprovokovali. Kdybych já chtěl kritizovat Čechy, tak bych si také určitě našel milion věcí, které mohou být iritující. Ty se však neliší od kritiky, jež bychom mohli uvalit na téměř každý jiný národ.

Frustrace, kterou sebou přináší život v zemi, kde je jazyk hlavní bariérou, vede k tomu, že lidé dochází k mnoha závěrům. My, kteří nemluvíme česky, se velmi často ocitáme ve svízelných situacích, které přirozeně vedou ke stížnostem. Rodilí angličtí mluvčí zase ale mnohdy arogantně očekávají, že zbytek světa bude mluvit jejich jazykem.

Co se rasismu, lenosti a promiskuity týče, dejte s tím pokoj! To vše můžete dozajista najít i v kterékoli jiné zemi. Obecně platí, že jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Já osobně jsem se mezi českými přáteli a příbuznými setkal s velkou mírou náklonnosti a vlídnosti a to i přes to, že mé češtině se stále ještě nedá rozumět. Co se nezdvořilosti týče, situace je poněkud složitější, protože v Anglii je pohrdavá a ponižující poznámka velmi často zahalena do zdvořilosti, což ještě zvyšuje její urážlivost, protože se dá hůře identifikovat jako rasistická či hrubá. Ne, pokud bych si měl v případě Čechů na něco stěžovat, tak by to nebylo nic z výše uvedeného, nýbrž to, že si vybrali tak těžko zvladatelný jazyk. Ještě i teď, po dvou a půl letech, jsem zhruba na úrovni mateřské školky, co se porozumění týče a ještě hůře jsem na tom se svou schopností srozumitelně se vyjádřit.