Původním druhem jelena v našich končinách je právě jelen evropský, dříve zvaný také jelen lesní. Jeleni se dožívají 12 let a mohou vážit až 240 kg. Se svým vzrůstem až 150 cm v kohoutku patří mezi největší sudokopytníky našich lesů.

Parohy, které zdobí hlavy samců, měří na délku i 120 cm a váží až 8 kg. Podle paroží odborníci poznají stáří i kondici daného zvířete. Od února do dubna jeleni staré paroží shazují a nové se vytváří zhruba tři měsíce.

Říji ohlašuje troubení

V těchto dnech probíhá období říje, kdy samci zápasí o samice právě za použití parohů. V této době také večer slýcháme jejich majestátní troubení, které je právě vyzváním soka k boji.

Mimo období říje vytvářejí jeleni a laně oddělená stáda. Samice žijí ve skupinách, které mohou čítat 50 jedinců. Na pastvu vycházejí za soumraku.

Laň, tedy samice jelena, je březí 33 až 34 týdnů a v květnu nebo červnu porodí obvykle jednoho koloucha, dvojčata jsou velmi vzácná.

Rarita původem z Ruska

Existuje i bílý jelen, vidět ho můžete například v oboře Žehušice poblíž Kutné Hory. Patří ke kavkazským a severoíránským jelenům. K nám se bílí jeleni dostali počátkem 18. století, kdy je věnoval ruský car Petr I. císaři Karlu VI. Další stáda bílých jelenů žijí v oborách v Německu, Dánsku a Rakousku. Mezi myslivci se traduje, že ten, kdo takového jelena uloví, do roka zemře.

Exotičtí bratránci

V naší přírodě lze kromě majestátního „krále lesa“, jelena evropského (Cervus elaphus), vidět i další druhy z čeledi jelenovitých, z nichž některé nejsou původní. Mezi těmito „vetřelci” se vyjímá menší jelen sika, který se k nám dostal na přelomu 19. a 20. století z Asie a velmi rychle se šíří. Žije tu i větší jelen sika Dybowského, nepůvodním druhem dovezeným z Malé Asie je také u nás velmi rozšířený daněk skvrnitý, kterého poznáte podle lopatovitého paroží. I jeho v Zookoutku Malá Chuchle můžete potkat. V oborách se pak chovají i exotičtější druhy, jako je jelen milu nebo mohutný jelen wapiti.