Hostivař má dlouhou historii. Začíná právě kolem Toulcova dvora, podle některých zdrojů již v 9. století. První písemně doloženou zprávu o Hostivaři najdeme v Kosmově kronice z roku 1068, první zmínka o zdejším dvoře je z 11. června 1362, kdy ho získal od sázavského opata do zástavy rychtář Petřík z Lešťan.
Posledním nájemcem dvora (až do zestátnění v minulém století) byl pan František Toulec, po něm nese jméno.
Od roku 1992 jsou budovy a areál Toulcova dvora v majetku hlavního města Prahy. Město také od roku 2000 kontinuálně finančně podporuje činnost spolku Toulcův dvůr, který environmentální výchovu, vzdělávání a osvětu zajišťuje.
Gotické základy
Historicky nejcennější částí dnešního Toulcova dvora je sýpka, která obsahuje zdivo gotické tvrze. Tvrz stála na ostrohu nad levým břehem Botiče a chránila brod přes potok. Osídlení místa je ale výrazně starší - do těchto míst se pravděpodobně přesunulo z nedaleké oblasti vrchu Kozince nad dnešní Hostivařskou přehradou. V oblasti Toulcova dvora pak žili již staří Slované.
Poplužní dvůr v Hostivaři
Ve středověku Hostivař vlastnili tři majitelé: Sázavský klášter, Vyšehradská kapitula a patricijský rod Rostů z Prahy. Změna nastala po r.1534, kdy vlastník Jan Koutský z Kostelce postupně skoupil všechny díly Hostivaře, v jeho době došlo k přestavbě „dvora poplužního“. Nově vystavěl (či pouze přestavěl) tvrz v centrální části.
Jak se žilo ve středověku?
Toulcův dvůr je tedy unikátem nejen díky své farmě a přírodnímu areálu, ale také díky památkově chráněnému souboru budov, jejichž historie sahá až do středověku. Program, který se koná 13. února, představí jak zachovalé části středověké tvrze, tak i rekonstrukci obydlí, v jakém žili staří Slované, první zdejší obyvatelé.