Když si do zahrady vyjdete vpodvečer, za jasného počasí a nejprve se na ni zadíváte z nedalekého mostu, rozprostře se před vámi nádherný obrázek. Vpravo zapadající slunce a vlevo zrcadlící se zámek v mrtvém rameni Berounky. Jsem vůbec v Praze? Zeptáte se. Ano. Jen některé její krásy si mnoho místních neuvědomuje.

Přístupná jen část

Prostor zbraslavského zámeckého parku je vymezen slepým ramenem Berounky, ulicí Ke Krňovu a ulicí U Národní galerie. Od té doby, co zámek přešel do rukou soukromých majitelů je však park krajinářského charakteru, jehož celková rozloha je 6 hektarů, veřejnosti přístupný jen zčásti.

I ten kousek, jehož dnešní podoba je z 20. – 30. let 20. století, však často bývá útočištěm a místem pro odreagování nejen maminek s dětmi. A právě ratolesti tu nejvíc ocení jednu přírodní zvláštnost, na kterou v parku narazíte. Tou je napolo dutý strom. Do téhle přes dva metry vysoké „schovky“ nezapomene nakouknout snad žádný prcek.

Kostel ukrývá ostatky Přemyslovců

Při procházce parkem s řadou krásných dřevin vás kroky také zavedou k baroknímu kostelu sv. Jakuba Staršího (jednoloďní chrám se dvěma kaplemi), který byl postaven mezi lety 1650 – 1654. Když sem přijdete v sobotu nebo v neděli mezi 14:00 – 16:30 hodinou, můžete nahlédnout i dovnitř. V tuto dobu je totiž kostel otevřen veřejnosti. První neděli v měsíci se tu navíc koná prohlídka s odborným výkladem.

Poslechnout si pár slov o téhle památce určitě stojí za to. Už jen proto, že svatostánek ukrývá ostatky posledních Přemyslovců. Do nově zbudované hrobky v kostele sv. Jakuba Staršího byla 23. srpna roku 1991 uložena lebka krále Václav II., lebka královny Elišky Přemyslovny, lebka a kostra neznámého Přemyslovce, lebka a kostra sestry Karla IV. Alžběty, dcery Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny, a neidentifikovatelné části koster několika jedinců.

Naplněné přání Václava II.

Znovuuložením ostatků Přemyslovců do kostela sv. Jakuba Staršího se naplnilo přání krále Václava II., který si Zbraslav zamiloval natolik, že ji stanovil za pohřebiště své a svého rodu.

Václavovu touhu být pohřben na Zbraslavi zaznamenal český vzdělanec Petr Žitavský, třetí opat zbraslavského kláštera, ve své kronice takto: „Byla jsi, ó Zbraslavi, jedinou útěchou života mého, neboť ty milovaná má a vyvolená nevěsto má, Zbraslavi, působila jsi radost duši mé a poskytneš mně také, až bude ztráveno také toto nepatrné tělo, příbytek věčný. Zaživa těšil se můj duch v tobě, po smrti odpočine v tobě tělo mé a v naději. Blaze mně a blaze mé duši, že jsem tě zasadil, špatně tobě, že mě ztrácíš."

Myslbek na pomníku sv. Václava pracoval přes 30 let

V přístupné části parku neminete ani jezdeckou sochu sv. Václava od J. V. Myslbeka, která se tu poprvé objevila v roce 1943. Často se spekuluje, jestli je kopií slavného pomníku na Václavském náměstí, nebo jestli nebyla jeho předlohou.

Ať tak či tak, Myslbek na pomníku sv. Václava, který je chloubou centra Prahy, pracoval přes třicet let. A nakonec místo pouhé jezdecké sochy vzniklo dílo s dalšími čtyřmi postavami českých patronů. Konečná podoba monumentu vznikala postupně. Jako první Myslbek po šestnácti letech práce dokončil jezdeckou sochu. Není divu, že mu to trvalo tak dlouho, sedm předešlých verzí se mu totiž nelíbilo. Až s osmou byl konečně spokojen.

Návrat sochy na původní místo

Odlitek poslední verze sochy si objednal Marian Rombald pro svůj zámek v Odlochovicích. A právě tehdy pravděpodobně vznikla i zbraslavská socha, kterou v roce 1923 získala Národní galerie a o dvacet let později ji umístila ve zbraslavském zámeckém parku.

V roce 2009 sice na pár let ze svého místa zmizela – na žádost majitelů objektu - loni se však model na své původní místo vrátil.

Tak co myslíte? Sice na žádné velké procházení tenhle park není, přesto stojí za to ho navštívit!