Od chovatelky želv z pražské zoo Nataši Velenské se milovníci těchto suchozemských i vodních zvířat dozví leccos z jejich života, i to, jak se o ně lépe starat, či jak je na tom divoká populace želv. Mnohé druhy jsou totiž dnes ohrožené vyhubením. Bez přísné ochrany by nenašly vhodná místa ke kladení vajec nebo by byla vajíčka zničena. Nejhůře je na tom želva angonoka z Madagaskaru - v přírodě jich je jen 100 - 400.

Pomalý jako želva?

Želvy jsou fascinující. Jsou sice symbolem pomalosti, to ale platí jen pro suchozemské druhy. Ty „uběhnou“ průměrně 200 - 500 m za hodinu. Naproti tomu mořské želvy jsou pěkně rychlé - plavou rychlostí až 35 km/h. Od oblastí, kde si po většinu roku hledají potravu, plavou každoročně do míst, kde na břehu kladou vejce. Urazí tak 2 000 až 3 000 km. Rekordmankou je samice kožatky velké, která zdolá 6 800 km.

Až 200 tisíc vajec

Všechny želvy se rozmnožují vejci. Mořské druhy jich kladou více, jiné druhy (např. želva zploštělá) kladou jen jedno nebo dvě vejce. O tom, jestli se z vajíčka vyklube sameček nebo samička, rozhoduje teplota. Při okrajových hodnotách se líhnou samečci, při středních samičky.

Všechny želvy kladou vejce na souši, až na jeden druh mořské želvy, která je klade do vodou naplněných děr.

Pražští obři

Největší suchozemskou želvou chovanou v pražské zoo je želva sloní. V pražké zoo potkáte dva slavné želváky - Eberharda a Antonia. Eberhard je želva sloní santacruzská a jeho příbuzné bychom v přírodě našli na galapážském ostrově Santa Cruz. Stejně jako ostatní santacruzské želvy má i Eberhard klasický kopulovitý krunýř želv pasoucích se ze země. Váží 237 kg a je tak největší zde chovanou želvou. Do Prahy přišel ze Zoo Leipzig 12. září 1996 a od roku 1998 je stálým obyvatelem Pavilonu velkých želv.

Eberhardův spolubydlící a sok Antonio je želva sloní pinzónská a díky svému původu patří k jedněm z nejvzácnějších zvířat v Zoo Praha. Pinzónské želvy jsou totiž v Červeném seznamu IUCN vedeny jako poddruh vyhynulý v přírodě a do dnešních dnů přežily vlastně jen díky své dlouhověkosti. Jako jediná želva svého druhu v Evropě má Antonio sedlovitý krunýř, který je pro želvy z Pinzónu typický. Nedostatek potravy v přírodních podmínkách se odráží i v Antoniově hmotnosti pouhých 72 – 74 kg.