Kdysi dávno, když v Praze byl nejdříve pouze Karlův a později přibyly ještě další mosty, bylo zavedeno také mýto, které mimo jiné mělo zčásti sloužit i k opravám mostů. K jeho vybírání byli určeni výběrčí, kteří dleli po celý den v domcích, těsně přiléhajících k mostům. Povolání to bylo zřejmě značně nevděčné, jak už to u všech, kdo vybírají nějaké daně či poplatky bývá, a výběrčí bývali velmi často předmětem mnoha ne příliš zdvořilých žertů.

Poprvé bylo mostné zrušeno  na Karlově mostě, a to již 23. 11. 1815. Mnozí se z toho radovali, pražští snobové se ale od té doby Karlovu mostu vyhýbali, protože chtěli ukázat, že na to mají. Ostatně o tomto faktu se vtipně zmiňuje i zuřivý reportér Egon Erwín Kisch, když píše o vybíraní mostného o jednom krejcaru na všech pražských mostech (s výjimkou Karlova, který byl zdarma, pročež jej ti majetnější ze zásady pěšmo nikdy nevyužívali).

A kdyby se takové mostné platilo ještě dnes, tak by městka pokladna docela nabyla. Praha totiž má dvě stě šedesát devět mostů a mostků a přes padesát lávek, přičemž nejvíce jich vede přes Vltavu a další přes čtyřicet potoků a potůčků.

V roce 1920 bylo mostné ještě na nějakou dobu zvýšeno, zatímco poplatek za průjezd vyšehradským tunelem byl zrušen. No ano, to se již ti majetnější proháněli v automobilech a poplatek platili rovněž. Takovou perličkou se při současném počtu automobilů v Praze může zdát žádost Svazu řidičů automobilů z roku 1921, ve které tito žádají, aby byly uzavřeny autoškoly a zastaveny další zkoušky nových řidičů, a to až na šest měsíců, neboť řidičů je příliš mnoho.  Co by asi namítali dnes? 

Nicméně Praha se rozrůstala, prosperovala a mnohé se měnilo. A tak roku 1925 bylo zrušeno i mostné tam, kde se dosud vybíralo a všechny cesty se staly volně průchozími i průjezdnými. Otázkou je, zda po třiaosmdesáti letech nenastává doba, aby byly alespoň někde poplatky opět zavedeny.

Pár zajímavostí z dob mostného přináší i text občanského sdružení Gemini

DOMEK VÝBĚRČÍHO MOSTNÉHO

Na malostranském Kosárkově nábřeží, pojmenovaném k poctě význačného českého malíře Adolfa Kosárka (1830-1859), stojí nad říční navigací v blízkosti Mánesova mostu přízemní hrázděný domek. Pro jeho nenápadnost se o něm nezmiňuje snad žádný tištěný pražský průvodce, o těch z masa a kostí ani nemluvě. A přece svou více než stotřicetiletou existencí připomíná jednu ze zajímavých kapitol pražské historie - vybírání mostného.

Železná (nebo také Rudolfova, Řetězová) lávka byla uvedena do provozu krátce před svým úplným dokončením, 28. listopadu 1869. Akciová společnost získala od města právo vybírat po dobu šedesáti let na lávce mýtné. To inkasoval určený zřízenec na malostranském břehu právě v nízkém hrázděném domku, který se zachoval dodnes. Podobu lávky nám dnes připomínají pouze dobové fotografie a na její někdejší existenci upomíná ulice U Železné lávky na malostranském břehu, v jejíž ose lávka vedla. Ta ztratila funkci, když byl v březnu roku 1914 uveden do provozu nově postavený Mánesův most, a byla rozebrána a snesena, jen základ pilíře ještě nějaký čas čněl z proudu Vltavy. Nový most je veden ve stejném směru, je pouze situován o několik metrů jižněji.

Výběrčím Pražané říkali lumíři nebo také datlové. První pojmenování bylo odvozeno od toho, že na mostě Palackého byla výběrčí budka při Myslbekově sousoší Lumír a Píseň; datlové se říkalo výběrčím proto, že klofali z misky drobné mince. Výběrčí byli vděčným terčem pro žerty různého druhu, vtipné i méně vtipné. Větší skupiny dospívající mládeže chodily okolo budky takzvaným husím pochodem s tím, že poslední zaplatí hromadně za všechny. Výběrčí je poctivě odpočítával, ale nakonec se ukázalo, že na nějaké případné chybě vůbec nezáleží. Ten poslední v řadě se dlouho šacoval, aby posléze sdělil, že přes most dnes z důvodu nesolventnosti nepůjde a ty, co šli před ním, vůbec nezná. Poněkud drsněji žertovali s výběrčími dělníci, kteří ráno přecházeli most za prací. Minci nejprve nahřáli ve své fajfce a rukou v rukavici položili na misku. Jejich výbuch veselí doprovázelo úpění výběrčího, který si o horkou minci popálil prsty. Když se následně rozčiloval, dostalo se mu navíc ponaučení, že žádný předpis nenařizuje, zda se má platit krejcarem teplým, či studeným. I tehdy však platily výjimky a nemuseli platit všichni. Vojáci a členové pražského policejního sboru měli přechod pražských mostů zdarma, ovšem pouze když měli na sobě uniformu.

Použité prameny: Dějiny Prahy v datech, http://gemini-praha.org, www.lib.cas.cz