Na letošním veletrhu EXPO REAL v Mnichově se Praha představí trochu. jinak, než bylo dosud zvykem. Stánek nebude tradiční expozice, kterou si lidi prohlédnou a půjdou, ale otevřený workshopový prostor.

Cílem je přitáhnout zahraniční investory na základě jasných pravidel. Více nám o tom řekl první náměstek pražského primátora pro územní rozvoj a územní plán Ing. arch. Petr Hlaváček.

* Co můžeme očekávat od nové koncepce stánku?

Uskuteční se zde setkání a workshopy s různými lidmi z managementu města. Mnichov má mnoho kulturních, urbanistických a architektonických paralel s Prahou. Hodně se rozvíjí a má silnou barokní vrstvu. Rozdíly jsou v uspořádání, Mnichov má méně městských částí s menšími pravomocemi. O územním povolení rozhoduje samospráva, ne přenesená působnost státní správy a management s přímo voleným starostou nese přímou zodpovědnost za to, co se ve městě děje. Čili je tam omezenější kolektivní nevina. Pro nás je zajímavé, že tam má silnou pozici městský developer – jejich dvě hlavní městské společnosti fungují již více než 80 let a přežily veškeré společenské a ekonomické změny. To je pro nás vzorem: „Městský developer“ koordinuje problematiku území, spolupracuje se soukromým sektorem a zajišťuje veřejný zájem na stavbách, jako jsou školy a sociální výstavba. Hlavní je silná koordinační role. Pro nás je to velkou inspirací.

* Praha již v minulosti prezentovala úvahu o spojení města s vybraným developerem…

Toto má jinou filozofii. Hodně zjednodušeně řečeno, to vychází z teorie, že město staví město. Důležitá je hlavně plánovací role a příprava území. Nezpochybňujeme roli soukromého sektoru, ta je důležitá a těžko nahraditelná. V Mnichově a v Německu vůbec, v závislosti na jednotlivých spolkových zemích se některé samosprávy volí na šest, nebo dokonce na osm let, právě kvůli složitosti a dlouhodobosti plánovacích procesů. Je to jeden z dalších rozdílů. Kulturně jsme si hodně podobní… Ale vrátím se k veletrhu EXPO REAL: Mou ambicí je dostat tam co nejvíce radních a lidí z managementu města, využít příležitosti a navázat kontakty, dotazy, rady, komunikaci.

* Takže jakési komunikační centrum?

My jsme se na toto téma diskutovali delší dobu. Myslím, že v oblasti developmentu neboli rozvoje města existuje v Praze a Čechách spousta mýtů, nepřesných představ a nepochopení. Město musí být první, kdo zorganizuje prostředí a až pak do toho vstoupí soukromý kapitál. Město zajišťuje veřejný zájem, dochází ke shodě a synergii. Ve většině západních měst to funguje na základě dlouhodobé tradice, ale nám se to zatím nedaří.

* Nebude se tento koncept příliš lišit od sousedního stánku Ostravy?

Já bych Ostravu nepodceňoval, protože primátor je velice aktivní, chytrý a má velké komunikační schopnosti. Obě města se chtějí rozvíjet, takže očekávám, že panu primátorovi bude náš přístup blízký. Koneckonců při výstavbě budovy pro filharmonii nás předběhli. Chceme Prahu prezentovat jako město, které se chce rozvíjet, hledá nové přístupy. Že nám chybějí nejen velcí, ale i střední investoři ze zahraničí – třeba oproti průmyslu – to je vcelku známé a má to spoustu historických důvodů. Hodně času věnujeme koordinaci, máme ve stadiu zrodu městského developera, který by měl umět území dělit, definovat v nich veřejný prostor, náměstí, školy apod. a pak do nich pouštět soukromý kapitál. Těch území přímo v majetku města bohužel moc nemáme, ale nějaká ano, třeba hodně diskutované Letňany. Když se nám podaří definovat rozvoj v území, tedy připravím prvotní „land development“, můžeme sem na základě soutěže vpouštět soukromý kapitál, družstva, něco postavit sami a přispět k bohatosti, která je Praze vlastní. I přes hromadnou výstavbu v období normalizace a porevoluční vývoj je základním genetickým kódem Prahy právě rozmanitost…

* Donedávna se Praha hlásila k modelu bydlení, který funguje ve Vídni.

Ve Vídni to funguje 100 let. Musíme být rádi, pokud se nám podaří postavit nějaké domy pro určité skupiny – třeba učitele. Ve Vídni je tolik bytů pod kontrolou města, že to jistým způsobem může ovlivňovat ceny. Je pro nás vzorem v sociální výstavbě, ne v tom konečném výsledku, to není možné, reálně Vídeň nemůžeme dohnat v těchto parametrech ani za sto let. Byl jsem nějakou dobu ředitelem IPR, s městem jsem žil, takže problematiku znám, vnímám frustraci a rozumím tomu. Je potřeba si uvědomit, že máme být rádi, že jsme ve městě, kam se vyplatí investovat. Na letošním MIPIM jsem mluvil se starostou Bristolu. Jedním z mnoha důvodů brexitu, je fakt, že skoro všechno se odehrává v Londýně, zatímco ve většině historických měst v Anglii se skoro nic neděje, není zde žádný rozvoj, je tam je jistý druh nouze – a přitom je to jedna z nejbohatších zemí světa. My žijeme ve městě, kde se toho děje hodně. Investoři pochopitelně využívají situace, kdy je na trhu nedostatek nějaké komodity. Chceme dělat všechno pro to, abychom to zvrátili legitimními, demokratickými prostředky, které ale bohužel z principu nejsou rychlé. Dobře si uvědomuji, že je tu nějaký latentní problém, ale nevidím jinou cestu než to zkusit odpracovat, investory nepostavit proti sobě, ale snažit se je přesvědčit, aby pochopili, že máme společný cíl.

* Jaká jsou tedy očekávání od veletrhu EXPO REAL?

Mnichov je blízko, takže očekávám, že tam pojedeme na pracovní schůzky ve větším počtu a že se mi podaří kolegům ukázat pro inspiraci nějaké projekty. Mám tam jeden oblíbený ze sociální výstavby z nedávné doby – nad parkovištěm u městského bazénu je postaven dřevěný čtyřpodlažní dům pro imigranty. Celá výstavba i s legislativou trvala městu rok, přitom všechna parkovací místa pro veřejnost zůstala zachována. Pak jsou tam dva družstevní projekty, které jsou úplným opakem toho, co my si představujeme pod družstevním bydlením – že je to chudší, malinko nudný způsob výstavby. Toto je naopak velmi zábavný komplex, kde běhá spousta dětí a je to prostě hezké. Až budu odjíždět z Mnichova a budu mít pocit, že mí kolegové pochopili, co tím myslím, a zároveň budu mít pocit, že navázali vztah se svými protějšky, tak asi ve vlaku v klidu usnu. I když 400 km za šest hodin je poněkud předpotopní rychlost.