ARCHITEKT, PEDAGOG A URBANISTA PETR HLAVÁČEK (59) JE OSOBNOSTÍ V POSLEDNÍCH ŠESTI LETECH NEJVÍCE SPJATOU S ÚZEMNÍM ROZVOJEM PRAHY. Na podzim 2018 se stal náměstkem primátora pro územní rozvoj a územní plánování, pod kterého spadá Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy (IPR). S Reflexem hovořil o přestavbě prostoru Masarykova nábřeží, o vzniku plánů na kultivaci „nové Ringstrasse“ – části magistrály a jejího okolí mezi Národním muzeem a Vltavskou, o vybudování důstojné budovy filharmonie i dalších projektech, na nichž by měl stát spolupracovat ve prospěch svého hlavního města.

* ČÁST ODBORNÉ veřejnosti vám dává za vinu, že jste z funkce ředitele IRP, kterou jste zastával mezi lednem 2015 a zářím 2016, a ani z nynější pozice náměstka primátora, nezasáhl proti předimenzovanému projektu nového prostoru kolem Masarykova nádraží architektky Zahy Hadid.

Já osobně nemám tu odvahu říci, že projekt Zahy Hadid je nebo byl špatný. V případě architektů, kteří to tvrdí, by mě zajímalo, co udělali oni. Ale pokud bych měl hledat hlavního viníka, pak je to město v okamžiku přípravy stavby.

* Myslíte Prahu za vlády Adriany Krnáčové?

Nerad personifi kuji. Nutno říci, že se celý projekt průběžně hodně zlepšoval. Naposledy před téměř dvěma lety jsem oslovil zástupce developera Petra Paličku z Penty, architekta Jakuba Cíglera (jeho kancelář je lokálním partnerem ZHA, tedy Zaha Hadid Architects, a spolupracuje na urbanistickém a architektonickém konceptu projektu; pozn. red.) a šéfa našeho IPR Ondru Boháče, ať se za inspirací vydáme do Berlína. Mezi muzejním ostrovem a stanicí metra jsme si prohlíželi projekt od Ivana Reimanna – velkou administračku, jedním investorem rozdělenou na několik dílů. Každý byl navržený jiným architektem, ovšem s jedním centrálním vjezdem do podzemních garáží. Líbilo se jim to, ale pak se rozhodli, že v projektu budou pokračovat tak, jak už ho měli připravený. Škoda, myslím si, že projekt rozdělený do více blokových tvarů by byl ve městě lépe přijat. Na druhou stranu, Praha nemá problém s velkým měřítkem, podívejme se na barokní areály, ať už Klementinum, nebo třeba karlínskou Invalidovnu.

* Vám nepřijde logická námitka, že dvě stě metrů dlouhá devítipatrová budova se do téhle části města nehodí?

Ona je sedmipatrová, v další části osmipatrová a v jedné má devět pater. Když se podíváte do ulice Na poříčí, už celé století tam stojí vysoký sedmipatrový rondo-kubistický dům Legiobanky. Jenže v době našeho nástupu koncem roku 2018 jsme už nebyli ve fázi, kdy bychom projekt schvalovali, jen jsme měli možnost odvolání, které by stejně bylo zamítnuto. A protože jsme chtěli důrazněji vstoupit do druhé etapy projektu (plánovaného kolem Negrelliho viduktu a autobusového nádraží Florenc; pozn. red.), která nám přijde pro město mnohem důležitější, rozhodli jsme se podepsat s Pentou dohodu, že chceme mezinárodní soutěž se závazkem vysokého podílu bydlení. To není memorandum, které se oslavuje, a já za něj bezesporu částečně nesu politickou zodpovědnost…

* Také se jedná o pozemcích nad Bulharem mezi Italskou ulicí a hlavním nádražím a objevují se nápady – podle mě ne úplně přijatelné – na zastavění prostoru mezi hlavním nádražím a vjezdem do železničního tunelu pod Vinohradskou skálou?

Zastavěním zmíněného prostoru si také nejsem jistý, ale nutno dodat, že zatím jsem viděl jen první studii. Ono všechno souvisí se vším. I proto jsme se rozhodli uspořádat konferenci O urbanizaci magistrály - Ringstrasse, na trase od Národního muzea až po Vltavskou, na kterou jsou všechny tyto projekty navázány. Klademe otázky typu: Má zachování magistrály v současné ose smysl? Je její zrušení řešením? Je obecně známo, že při bourání původních pražských hradeb v devatenáctém století nebyly pozemky ve vlastnictví města, ale rakousko-uherské armády, navíc – jako ve Vídni – nevytvářely klasické kolečko kolem města. A protože Praha neměla sílu tehdy vykoupit všechny pozemky, stejně jako nebyla připravena na překročení Nuselského údolí, před první světovou válkou vznikl jen fragment Ringstrasse: Národní muzeum, Německé divadlo – dnešní Státní opera – a hlavní nádraží. A právě do téhle spáry po hradbách bolševici nakreslili dálnici skrz město, jinde místo nebylo. Dnešní otázkou je, jak celý prostor dotvoříme, zda magistrálu jen zakryjeme a dáme na ní kytky, nebo jí jako celek propojíme s městem a vytvoříme místo pro vznik významných společenských staveb.
S tím souvisí i otázka, zda se má jednou Masarykovo nádraží zrušit, aby magistrála mohl vést pod zemí. A možná že se rozhodneme pro chytré řešení, tedy že vlaky nezrušíme, ale přivedeme je do centra tunelem.
Nutno říci, že v dlouhodobých debatách, které se vedou už déle než čtyřicet let, vítězí myšlenka, že Masaryčka obsluhuje velice důležitou příměstskou dopravu.

* Rozumím-li tomu dobře, v následujících, řekněme, dvaceti letech není reálné, že by magistrála byla alespoň částečně umístěna do tunelu…

Technicky tunel reálný je, ale je příliš nákladný. Další otázka zní, zda po vzniku Pražského okruhu – při menším dopravním vytížení – se tunel pořád ještě vyplatí. Když vyjdeme z toho, že v dohledné době magistrálu ani vlaky z Masaryčky do tunelů nepřemístíme a že kvůli dopravnímu zatížení nemůžeme zrušit zapojení Negrelliho viaduktu, není zodpovědné odkládat dostavbu území Ringstrasse. Jsou tam cenné pozemky, některé – ty kolem Těšnova – ve vlastnictví města. Tam uvažujeme o vzniku archeologického muzea. Pozemek nad Bulharem patří drahám a to je státní firma, čili tam předpokládám spolupráci. S ministrem kultury Zaorálkem jsme se mimo jiné domluvili na vzniku studie pro vyhledání místa pro Národní knihovnu. Zmíněné pozemky jsou pro podobnou veřejnou budovu vhodné. Je to v centru, vzniká tam podchod z hlavního nádraží, vedle stojí Vysoká škola ekonomická. Chceme řešit, jak ke třem osamoceným budovám (Národní muzeum, Opera a Hlavní nádraží) a později postavenému Federálnímu shromáždění do nové Ringstrasse ideálně zabudovat další tři nové významné objekty: Národní knihovnu, archeologické muzeum a budovou filharmonie na Vltavské. Za současného zapojení soukromých investorů, kteří mají potenciál současnou konstrukci viaduktu obestavět tak, že kolem vzniknou chodníky, parky a další obslužný prostor.

* Nehrozí v případě filharmonie na Vltavské nedohoda mezi městem, developery a státem?

Velká většina pozemků je ve vlastnictví Prahy, městských firem a státu. Je zde velký předpoklad úspěchu. Je tu podobnost se vznikem Národního divadla, které bylo postaveno díky hraběti Chotkovi a pražské šlechtě. Tehdy na nábřeží nešlo o cenné pozemky, parcela byla pro výstavbu vybrána hlavně proto, že byla levná. Zároveň však spojovala tehdejší české korzo (Národní třídu), které navazovalo na korzo německé (dnešní ulice 28. pluku a Na příkopě) s řekou, a tudíž s celým městem. Vltava se stala jeho foyer; když se dnes podíváte od Národního divadla, orientujete se podle řeky. Vltavská nabízí hodně podobné místo. Analogicky budova filharmonie může nabídnout podobný základ pro rozvoj města, jaký poskytlo Národní divadlo. To spolu s budovami Rudolfi -na, UMPRUM nebo filozofické fakulty, určovalo tvář města konce 19. a začátku 20. století. Tím chci říci, že nová budova filharmonie na Vltavské má potenciál stát se tváří města 21. století a zároveň být na počátku přestavby celého území Bubnů, do kterého je nutno masívně investovat. Myslím si, že v našem volebním období je reálné stihnout přípravy, vyhlásit mezinárodní architektonickou soutěž a zadání podkladů pro zahájení územního řízení. O stavbě bude rozhodovat až příští reprezentace města.

* Poslední zasedání zastupitelstva schválilo usnesení o vzniku Pražské developerské společnosti. Co si pod tím máme představit?

Máme jednoduchou vizi okoukanou z měst, jako je Mnichov nebo Hamburk, založenou na myšlence, že vlastnictví je nejen právo, ale i závazek. Říkáme, že MĚSTO STAVÍ MĚSTO a že stejně jako v hospodářství potřebujeme pracovat s konečnými produkty, a ne jen vyvážet suroviny a polotovary nebo být montovnou. Tedy že se město má výrazněji podílet na svém rozvoji. Dosud to fungovalo podle teze, že soukromý trh je rychlý a průrazný, že staví levně a my pozemky prodávali. Tvrdíme, že minimálně na pozemcích, které Praze zbyly, by měl působit městský developer, stejně jako se by se měl podílet na přípravě i na vzniku dalších velkých projektů. Což nepopírá zásadní roli soukromého kapitálu, který je vnitřně nezkorumpovatelný. Když se totiž zjistí, že ve firmě někdo krade, tak na něj za dva tři dny přijdou. Stavět je pořád kde, Praze vedle zmíněné Vltavské patří třeba také pozemky na Nových dvorech (prostor mezi Prahou 4 a 12 na konci Novodvorské; pozn. red.), kde bude stanice metra i tramvaje, nebo na Palmovce.

* Palmovku už bude připravovat městský developer?

Máme hotový projekt, podle kterého tam má vzniknout přibližně šest bloků s veškerou vybaveností, s bydlením, školou, obchody, kancelářemi. Tím, že město prostor nakrájí, vymezí plochy, výšku, připraví dohodu o území, vkládá svou přidanou hodnotu, a pak, aby byla udržena diverzita, prostor nabídne několika investorům. Modelově například třicet procent půjde na vhodnou vybavenost, minimálně na deseti procentech postaví město své dostupné byty a šedesát procent obstarají investoři. Procentuální poměr dostupných bytů stejně jako jejich určení je potřeba diskutovat – musí se rozhodnout, komu budou byty sloužit, například zda půjde o mladé rodiny s dětmi… Ještě v dobách, kdy jsem působil jako architekt, jsem s developery vedl dlouhé diskuse o velikosti i charakteru bytů, což mimochodem značně rozhoduje o úspěchu akce. Tady je tendence se tvářit, že když byty budeme lidem „rozdávat“, je jedno, jak budou vypadat, ale to není pravda! Lidem by se tam mělo dobře bydlet, to nespadne samo z nebe. Třeba v Mnichově, kde už dlouhá léta vládnou sociální demokrati, si zpracují lán volné půdy, osloví kapitál, část vysoutěží mezi družstvy, s jejichž členy konzultují jejich potřeby a zbytek vystaví samo město. Zajímavé je, že tamního soukromého developera Mnichov koupil ve třicátých letech, jen si představte, co to bylo za dobu. Dnes jejich firma funguje na inspirativním principu: Nemusejí vykazovat zisk, ale nesmějí jít do ztráty!

* Jako příklad kvalitní urbanistiky bývá uváděna Kodaň…

Tam dokonce část turistů jezdí za novými domy! Na Kodani je obdivuhodné, že ve městě vedle sebe stojí budovy pro bohaté i pro nižší příjmové části obyvatelstva. Je radost se tam pohybovat. A když se člověk doma dobře cítí, pak také volí demokratické strany a to vytváří bezpečné městské prostředí. Zajímavé je, že Churchill – konzervativní politik a intelektuál – o urbanismu říkal: „Tvarujeme domy a ony formují nás.“ Já bych byl osobně rád, aby se už nepoužívalo to chybné marxistické tvrzení, že bydlení je nadstavba. Naopak, bydlení je základna.

* Myslíte, že je reálné, aby s vámi správci státního majetku spolupracovali, lépe řečeno, aby se řídili potřebami rozvoje svého hlavního města?

To je strašně složité, jde o zákonný a metodický postup státu, který samosprávy často ani trochu nevnímal jako partnery, se kterými má primárně spolupracovat. Nejdramatičtějším příkladem, viditelným právě v současné době, je Hradčanská a pak také pozemky drah v Holešovicích, kde dodnes nic výraznějšího nestojí. Všechny ty úspěšné brownfieldy v Hamburku nebo Mnichově vycházely z obdobných majetkových vztahů, ale na pozemcích vlastněných státem a městem byla založena konsorcia. Proto jsme zaslali v polovině května panu premiérovi návrh Memoranda o vzájemné spolupráci v oblasti majetku, jeho směn a územního rozvoje a infrastrukturálních investic. Věřím, že obě strany jsou připraveny spolupracovat a že se dohodneme ke všestranné spokojenosti, tedy že i zahájení procesu přípravy výstavby filharmonie nebude stát nic v cestě.

* A co plány premiéra Andreje Babiše na vytvoření vládní čtvrti v Letňanech?

V návrhu Memoranda jsme mimo jiné definovali, že v případě Letňan si čtvrť připravíme a naplánujeme my a že pak můžeme jednat o poměru množství administrativních ploch tak, abychom mohli mluvit o přirozeně vzniklém městě typu Vinohrad nebo Holešovic, kde je také mnoho administrativních ploch, jen lidé si to na první pohled neuvědomují. V Letňanech, kde chceme město s obchody, se sociálním zázemím, je rozhodně ke zvážení vznik spádové nemocnice.

* Tedy zbourat Bulovku?

To netvrdím, ale mnoho tamních objektů je ve vážném stavu. Zásadní ovšem je, že žijeme v době, kdy například ve Švýcarsku se ve velkém bourají nemocnice z padesátých a šedesátých let, protože jako celek se ukázaly bezcenné. Vůbec v celém civilizovaném světě se ukazuje, že hodnota nemocničních budov a prostředků vložených do jejich oprav se neustále snižuje oproti vznikajícím technologiím, každá koruna do úprav staveb investovaná se okamžitě stává třicetníkem. Na druhou stranu Bulovku nikdo hned zrušit nehodlá, má bezesporu tradici a vždycky tam nějaké zařízení zůstane. Kdyby se ale povedlo vybudovat nový nemocniční areál technologicky na výši, bylo by to velmi cenné. Nejen pro Prahu, přirozeně by se tam soustředila celá severní trasa.

* Říkáte severní trasa – je reálné, aby se na severní ose v blízké budoucnosti dostavěl Pražský okruh?

Kratší trasa mezi Běchovicemi a Říčany je už v hodně pokročilém stadiu příprav; v případě přemostění Vltavy za Suchdolem jsme připomínkovali nynější cestu, ale zároveň vznikla studie, vycházející z předpokladu, že místní části pochopí, že je nutné dělat ústupky, jinak že žádný Pražský okruh nikdy dokončen nebude! Vyšli jsme Suchdolu vstříc, ponechali plánovanou trasu okruhu, ale návaznou křižovatku posunuli o kus dále od centra, v současné chvíli čekáme na vyjádření EIA (Vyhodnocení vlivů na životní prostředí – z anglického Enviroment Impact Assessment: proces určující, jaký vliv bude mít stavba na obyvatelstvo a životní prostředí; pozn. red.).

* Už delší dobu se turisticky atraktivní města potýkají s problémem ubytování formou airbnb, ale i přemírou investičních bytů, které neúnosně zvyšují cenu bydlení. Dočká se Praha řešení?

To je velký problém. Pokud se totiž chceme chovat demokraticky, těžko hledáme parametr, který bychom vložili do vyhlášky. Celé téma se jmenuje bydlení ve městě, což je jednoznačně veřejný zájem. Jsou města, kde airbnb z nejrůznějších důvodů funguje tak jako v začátcích, tedy, že babička nebo matka s pubertálním dítětem bydlí ve větším bytě, a aby tam mohla zůstat, sdílí jeho část. Jenže tenhle jev se začal masívně zneužívat a my se jej teď snažíme řešit. Obecně tlak na omezení a výrazné zdanění airbnb je veliký, dokonce jsme to dostali na parlamentní úroveň, poslali jsme i dopis Evropské radě, abychom našli nějaký společný konsenzus, ale nutno přiznat, že oproti městům, jako je Hamburk, který je zároveň spolkovou zemí, legislativně sedíme ve spodním patře.