Kandidátem Starostů na pražského primátora bude Petr Hlaváček, říká šéf pražské organizace STAN Petr Hlubuček.

Náměstek pražského primátora Petr Hlubuček (STAN) patří mezi nejviditelnější tváře vedení hlavního města. Dokonce se o něm mluvilo jako o hlavní tváři STAN v Praze pro nadcházející komunální volby. Dle něho takové ambice nemá: „Naším kandidátem na primátora bude Petr Hlaváček.“ Jeho strana v poslední době řešila na celostátní úrovni skandály, které jejím voličům radost neudělaly. „Musíme lépe komunikovat s veřejností,“ tvrdí starosta městské části Lysolaje, který je úspěšný v byznysu.

STAN na celostátní úrovni v poslední době pronásledovaly skandály. Jak se na ně díváte?

Spousta chyb byla zbytečných a přišlo rychlé poučení, protože na nás je a bude kladen zcela jiný metr a Starostům se nebudou odpouštět věci u jiných stran běžné. Je to daň za nečekaně úspěšné parlamentní volby.

Nelze se divit, protože STAN před volbami přišel s velkým morálním akcentem zejména proti Andreji Babišovi.

Máte pravdu. Musíme s něčím takovým počítat. Na STAN je najednou upřena mnohem větší pozornost, jsme pod drobnohledem veřejnosti i novinářů. V této nové pozici se učíme lépe politicky i mediálně pohybovat a komunikovat s veřejností.

Koalice Spolu, Piráti i Praha sobě již představily své kandidáty na primátora. Jak je na tom STAN?

Od začátku jsme pracovali s jednou z variant, že STAN bude tentokrát kandidovat sám a pod svou značkou. Chceme navázat na dobrou práci Spojených sil pro Prahu a rozšířit gesční záběr. Kandidátku v tuto chvíli dokončujeme, bude známa začátkem května po pražském sněmu STAN, kde ji musíme schválit. Lídra už však sdělit mohu, bude jím Petr Hlaváček. Jsem rád, že mou nabídku přijal, je to silný, vyprofilovaný a Prahou kovaný kandidát na primátorský řetěz.

Vy jste primátorské ambice neměl?

Nemám ambici být lídrem a kandidátem na primátora.

Proč?

Mám ambici obhajovat svou dosavadní 12letou práci starosty v městské části Lysolaje a kandidovat do zastupitelstva hlavního města Prahy. Nicméně jsem také předsedou pražské organizace STAN a musím se manažersky věnovat tomu, abychom v nadcházejících volbách uspěli jako hnutí nejen ve volbách na magistrát, ale i v desítkách městských částí. S tím je spojeno obrovské množství práce a času. Pozice lídra a kandidáta na primátora vyžaduje věnovat se jí na sto procent. Ucházet se o post jedničky proto nepřipadalo v úvahu a hnutí STAN nemá naštěstí o výrazné osobnosti nouzi.

Pražská ODS jednala o pozici lídra s několika top jmény českého byznysu. Neuvažujete přivést někoho z něj i na kandidátku hnutí STAN?

Petr Hlaváček je respektovaný a zkušený lídr, plný energie a s jasnou vizí pro Prahu, která se slučuje s naším programem. Z mého pohledu není pro Prahu lepší kandidát. Lidé z byznysu mají nesporné kvality, zejména manažerské, řídicí, díky kterým mají předpoklad přinést ve správě svých gescí efektivnější postupy a lepší výsledky. Do pozice lídra a uchazeče o primátorské křeslo mi ale nepřijde vhodné přivést někoho čistě z byznysu. Přece jen je pro plnění takové funkce důležitá i určitá politická zkušenost.

Jste náměstek primátora a dlouholetý starosta městské části Praha-Lysolaje, ale máte za sebou i poměrně úspěšnou byznysovou kariéru. Jak vnímáte byznysmeny vstupující do politiky?

Byznysmeni mají v určité fázi života co dát při správě věcí veřejných. Zaprvé mají rozhled a zkušenosti, které zaběhnutý byrokratický aparát nemá šanci získat. Zadruhé zmíněné manažerské schopnosti. A zatřetí sebevědomí, že jsou schopní se uživit mimo politiku. Proto nemusejí tolik lpět na udržení si funkce, za každou cenu se populisticky zalíbit a mají díky sebevědomí nabytému v byznysu více odvahy dělat správná a mnohdy nepopulární rozhodnutí.

Myslíte si, že to takto vnímá i širší veřejnost?

Možná jsme do tohoto bodu jako společnost ještě nedozráli, což je pro naši veřejnou správu škoda. Kdo něco vlastní, něčeho dosáhl, je vnímán mnohdy jako gauner. Stále se učíme uznávat a respektovat úspěch druhých. Pořád příliš nevěříme, že by někdo šel a angažoval se pro dobro své obce jen proto, že vidí, jak by se věci mohly dělat lépe.

Kdy jste si řekl, že máte vyděláno dost na to jít, jak říkáte, „sousedsky vypomáhat“? Jste díky předchozím byznysovým aktivitám finančně zabezpečen?

Každý má ekonomické uspokojení z podnikání nastavené jinak. Někomu nemusí stačit ani miliardy k pocitu podnikatelského naplnění. V mém případě šlo o nízké desítky milionů majetku, kdy jsem začal mít pocit, že se mohou posunout dál. Nejde o vyjádření sumou, ale nabytí pocitu, že zabezpečený jsem já i moje rodina, zejména díky svým dobrým, trvalým investicím.

Čemu jste se věnoval?

Podnikal jsem více než 20 let. Začal jsem už při vysokoškolských studiích v Česku a zkusil si to i v zahraničí v devadesátých letech, kde jsem byl jako jeden z prvních studentů programu Phare (dnešní Erasmus – pozn. red.). Přes centrálu cestovního ruchu jsem se dostal do pobočky v Miláně a otvíral pobočku v Římě. Koncem tohoto desetiletí jsem spoluzaložil cestovní agenturu pro incomingové turisty primárně z Itálie a provozoval hostel. V roce 2005 jsem otevřel i hotel, takže jsem se především věnoval podnikání v cestovním ruchu a službách.

Co považujete za svůj největší byznysový úspěch?

Jednoznačně zmíněný hostel. Zaprvé to bylo ekonomicky velmi výhodné. Provozovali jsme ho v činžovním domě, kam se do místnosti vešlo i deset lůžek a turisté, takzvaní baťůžkáři, platili za noc 20 eur. To jste v hotelu za pokoj vydělat nemohli. Navíc to bylo unikátní v tom, že tento typ turistů si vyměňoval spoustu zážitků, tipů a míchaly se tam zajímavé kultury. Takže s tímto obdobím mám spojené pozitivní vzpomínky.

Kde jste nejvíce pohořel?

Jsem konzervativní a opatrný. Ničeho v životě nelituji, přestože mi kvůli mé povaze unikly některé příležitosti. Zpětně mě pouze mrzí, že jsem podnikatelsky neprorazil v zahraničí, ale na Západě byla konkurence v devadesátých letech daleko před námi. Proto jsem brzy pochopil, že bude snazší využít nabyté know-how v Čechách.

Jak se o vydělané peníze staráte, když pracujete na plný úvazek jako volený komunální politik?

Obdivuji Roberta Kiosakiho a investice do nemovitostí, protože vynášejí na měsíční bázi z pronájmů, v čase se zhodnocují a jejich vlastnictví umožňuje i zajištění u bank na další úvěrování. Úvěr pro pořízení nemovitosti je „dobrý dluh“, který z levně půjčených peněz vytváří zisk a multiplikuje výnos z vkladu. Tomu se věnuji dlouho, svůj první byt jsem si koupil už při studiích. I proto mám dnes několik investičních nemovitostí v Čechách a další ve Španělsku, což mi zaručuje dobrý pasivní příjem.

Proč ve Španělsku?

Ze třech důvodů. Zaprvé tam rád jezdím a mám rád jeho kulturu i podnebí. Jak jsem říkal, v mládí jsem začínal v Itálii a jižní Evropa mi je blízká. Dále kvůli ekonomické výhodnosti. Některé ekonomické studie říkají, že ve Španělsku je průměrná návratnost z nájmu nejnižší v Evropě, zhruba 17 let, zatímco například ve Vídni je to 37 let. Přičtěte k tomu levnější hypotéky díky nižší úrokové sazbě na euru a těžko budete hledat lepší aktivum. V neposlední řadě jsem se ve Španělsku oženil se svým dlouholetým partnerem a požíváme v něm silnější právní status, který se týká i společného vlastnictví.

Nemovitosti jsou vnímané jako hodně konzervativní investice. Máte i riskantnější aktiva v portfoliu?

Přestože jsem v životě investoval do různých investičních nástrojů, od akcií přes dluhopisy po startupy, už to nedělám. Člověk by měl s věkem přecházet k jistějším aktivům a také nechci být nařčen ze střetu zájmů, což u vlastnictví nemovitostí nehrozí.

Co byste poradil začínajícím investorům?

Hodně čtěte, vzdělávejte se a cestujte mladí. To pomůže brzy si vytvořit názor, co chcete dělat a co vám je sympatické. Investujte do sebevzdělávání a začněte co možná nejdřív s pravidelnými investicemi. Nechte peníze pracovat ve váš prospěch co nejdéle. A nebojte se vytvářet „dobrý dluh“.

Jakou nejlepší radu jste dostal?

Hlavně neutrácej v mládí za věci, které nepotřebuješ.