Nedávno jste pracovně navštívila Vídeň. Co se vám tam nejvíc líbilo?
Vídeň je město, kde se můžeme hodně přiučit dobré praxi při řízení města. Zaujala mě v první řadě tamní politická stabilita. Například primátor Michael Häupl je ve funkci od roku 1994, Erwin Valentin, předseda výboru pro životní prostředí, je na radnici 12 let a radní pro životní prostředí Elli Sima také. Znají velmi dobře město a jeho problémy. To u nás bohužel není. Dále mě fascinuje, jakou má Vídeň absolutní kontrolu nad svým majetkem. O většinu agend se stará přímo město a jeho odbory. Odbor odpadů zajišťuje svoz komunálního odpadu, tříděného odpadu i bioodpadu, provozuje jednu ze čtyř spaloven, vlastní kompostárnu i krásný obchod s použitými věci. Totéž voda – Vídeň vlastní vše, od pramenišť v Alpách přes přivaděče, potrubí, úpravny, a sami si to i provozují, bez akciových společností. A samozřejmě tam žádný soukromý provozovatel nevyvádí peníze do zahraničí, jako to u nás dělá Veolia, protože svůj majetek žádné soukromé společnosti nesvěřují. Mají vše uspořádáno velmi racionálně. A pokud už mají akciové společnosti, například na provozování MHD, sítí či energetiky, pak jsou v těchto podnicích stoprocentními vlastníky.
U nás se nyní mluví o vytvoření městského holdingu po vzoru Wiener Stadtwerke. Jak to tam funguje?
Vídeňské městské podniky sdružují šest podniků, především dopravní podnik, a dále firmy zajišťující energetiku, síťovou infrastrukturu, hřbitovy a pohřebnictví, parkoviště a místní dráhy. Na holding každý z nich přispívá podle předem stanoveného klíče takzvaným koncernovým poplatkem. A občas se jim prý zdá, že za své peníze nedostávají odpovídající protihodnotu. Na mnoho věcí je ale holding určitě výhodný, třeba při získání úvěrů či při kontrole, zda cíle jednotlivých podniků zapadají do celkové koncepce holdingu. Neuplatňují ale to, kvůli čemu by se měl hlavně zřizovat pražský holding, tedy že výdělečné podniky (energetika) by dotovaly ty ztrátové (například dopravní podnik). Zajímavé je, že ani v představenstvu, ale ani v dozorčí radě nesedí žádní politici. V představenstvu jsou manažeři, v dozorčí radě ředitel magistrátu, úředníci a experti. Gesčně spadá holding pod radní pro životní prostředí.
Co dělá Vídeň s komunálními odpady? Skládkuje?
Ne, to není povolené. Provozuje čtyři spalovny, z toho tři na komunální odpad a jednu na kaly z čistírny odpadních vod. Na nejmodernější spalovně v Pfaffenau mají i bioplynovou stanici, kam se vozí méně kvalitní bioodpad a gastroodpad z jídelen a restaurací. Vyčištěný bioplyn jde normálně do plynovodní sítě. Skládkují se pouze zbytky po spalování odpadu. Kvalitní bioodpad se vozí do kompostárny, která je velmi moderně vybavena.
Nemají lidé ze spaloven strach?
Podle Martiny Ableidingerové, vedoucí oddělení odpadů, nikoliv. Je to prý věcí důvěry mezi magistrátem a občany. Moderní spalovna v Pfaffenau se stejně jako spalovna kalů, ústřední čistírna odpadních vod a teplárna nachází v průmyslové zóně na okraji Vídně, takže tam mnoho lidí nežije. Ale starší spalovna ve Spittelau je přímo uprostřed zástavby. Vídeňská radnice ji ovšem dala před časem zvnějšku ztvárnit slavnému architektovi Friedensreichu Hundertwasserovi, takže spíš než jako průmyslový objekt budí dojem uměleckého díla. Možná i proto tolik nevadí.
Zaujaly vás nějaké stavby pro bydlení?
Ano, navštívili jsme sídliště Seestadt (Jezerní město) Aspern, kde zatím žije šest tisíc obyvatel a výhledově jich tam bude 25 tisíc. Výstavbu koordinuje Aspern Development, kterou zřídila Spolková realitní společnost a Hospodářská agentura města Vídně, tedy dvě veřejné instituce. Sídliště vzniká na místě starého zrušeného letiště. Výhodou bylo, že pozemky zde patřily městu a státu. Zdejší budovy jsou extrémně energeticky úsporné, tedy v pasivním standardu. Sídlo Aspern Development je přitom v budově, která je energeticky plusová čili vyrobí více energie, než sama spotřebuje. Má energetický štítek A++, což jsem u nás na budovách zatím neviděla. Budova vyrábí osm kilowatthodin na metr čtvereční za rok. Stavby se také snaží mít co nejmenší environmentální stopu. Proto nejdřív vzniklo uprostřed sídliště jezero vytěžením štěrkopísků, které pak posloužily při stavbě domů i komunikací. Dopravu zajišťuje linka metra a železnice, proto je v místě jen velmi málo automobilů. Předost mají kola a pěší doprava. Všude jsou parkoviště pro kola a také nabíjecí stanice pro elektrokola. Sídliště nepůsobí jednotvárně, každou část totiž projektoval jiný architekt. Je to takové město budoucnosti.
A jak je to s vlastnictvím bytů?
Vznikají zde byty v soukromém vlastnictví, družstevní i nájemní. Mnohé byty patří do kategorie sociálního bydlení, ale ve Vídni to znamená něco trochu jiného než u nás. Některé sociální byty mají například na střeše či ve vnitrobloku bazén. A kromě toho se lidé mohou koupat i ve zmíněném jezeře, podle kterého se sídliště jmenuje. Voda je tam krásně čistá. Ostatně s vodou to mají Vídeňané vůbec dobré. Ke koupání totiž slouží i Nový dunajský kanál, který sice vznikl jako protipovodňové opatření, ale dnes je úžasnou oázou s průzračnou vodou. A mohou se koupat i ve starých ramenech Dunaje. Mít v Praze čistou vodu na koupání jako ve Vídni, to je můj velký sen.