Z radní pro kulturu Hany Třeštíkové se kvůli covidu stala krizová manažerka.

Když vstoupila do komunální politiky, netušila filmařka Hana Třeštíková (Praha sobě), že ve funkci radní pro kulturu bude řešit zásadní problémy spojené s dopadem pandemie koronaviru na kulturní organizace.

„Snažili jsme se od začátku na nikoho nezapomenout, kultura je zasažena hlavně tam, kde žila ze vstupného – od kin přes divadla po hudební kluby,“ říká Třeštíková.

Město podle Třeštíkové také bojuje s nevkusnými reklamními poutači. Za neúspěch nepovažuje ani prosincové rozhodnutí soudu, podle kterého Slovanská epopej od Alfonse Muchy nepatří Praze.

„John Mucha slíbil, že pokud umístíme Slovanskou epopej v Savarinu, stáhne žalobu,“ říká radní s tím, že od poloviny letošního května bude dílo nejprve umístěné v Moravském Krumlově, v pražském Savarinu následně.

 

Jak moc se liší působení pražské radní pro kulturu od očekávání, jaká měla?

Nejen ze mě, ale i z různých divadelníků a ředitelů se přes noc stali krizoví manažeři. Už rok řešíme krizi, kterou nikdo nečekal. Je to diametrální rozdíl od toho, s čím jsme kandidovali.

 

Co vás na pražské komunální politice štve?

Vystudovala jsem filmovou produkci a ve škole nás vedli k rychlému rozhodování a k tomu, že čas jsou peníze. S časem je nutné dobře nakládat. Na komunální politice mě ale štve, jak tam funguje někdy na můj vkus trochu pomalejší běh času. Ale souvisí to s tím, jak máme nastavenou demokracii. Součástí práce jsou různá jednání a zasedání, která většinou trvají dlouho a řídí se pravidlem, že vše již bylo řečeno, ale ne každý to ještě řekl. Kdybychom se domluvili napříč stranami na nějakém zefektivnění, tak by to věci jedině pomohlo.

 

Budete v příštích volbách kandidovat?

To, co jsem popsala, není nepřekonatelná bariéra. Snažím se nalézat i pozitiva, třeba že člověk během jednání vyřídí mnoho věcí. Stále o tom přemýšlím, jak to bude v dalším volebním období, a důležité je si říci, jestli máme voličům pořád co nabídnout. Já si myslím, že ano. Myslím, že ve čtyřletém období i kvůli koronaviru nezvládneme zdaleka vše, o čem jsme si mysleli, že stihneme.

 

Co jste stihli a co už nikoli?

Snažili jsme se od začátku na nikoho nezapomenout, kultura je zasažena hlavně tam, kde žila ze vstupného – od kin přes divadla po hudební kluby. Dřív než stát jsme si ale na začátku uvědomili, na koho se moc nemyslelo – a to jsou komerční scény, které žijí jen ze vstupného a nikdy od Prahy nic nežádaly, protože byly soběstačné. Pak ale ze dne na den byly bez příjmů. Už minulý rok jsme pro ně připravili program, ve kterém mohly požádat o individuální účelovou dotaci. Na to pak navázaly i různé kompenzace od státu – takže myslím, že jsme i tuto část kultury zachránili. I komerční scény jsou součástí kulturního života v Praze, a nemáme se proto zaměřovat jen na nezávislou scénu, která získává od hlavního města granty dlouhodobě.

 

Co si máme představit pod individuální účelovou dotací?

Šlo o 500 tisíc korun. Připravili jsme různé balíčky, ve kterých byla i podpora turismu nebo pomoc našim příspěvkovým organizacím. Na kulturu a cestovní ruch Praha vynaložila celkem čtvrt miliardy.

 

Kdybyste to měla shrnout, jak je na tom teď Praha s kulturou?

Přebírali jsme bohaté město, které solidně vydělávalo a v kulturní oblasti bylo stabilizované. A plánovali jsme spíše nějaké strategické změny. Po roce a půl mandátu přišla ohromná změna a vymýšleli jsme různé záchranné programy. Teď nás čeká neméně složitý úkol, tedy vrátit diváky zase do sálů a přesvědčit je, že kultura není nebezpečná, že je bezpečné chodit do divadel, do kin a na koncerty.

 

Bude na toto téma kampaň?

Čekáme na pokyny vlády, za jakých podmínek se budou moci koncertní či divadelní sály otevřít. Ale nebude to přesvědčovací kampaň, spíše budeme řešit volbu strategie. Klíčové bude, jestli bude vláda nebo ministerstvo zdravotnictví požadovat PCR testy, nebo bude vyslyšena výzva, že kultura je také služba jako třeba kadeřnictví, a postačí antigenní testy. Naštěstí to nevypadá na tu první variantu, která by znamenala velkou bariéru pro diváky, protože PCR testy jsou v tuto chvíli celkem drahé. Zatím to na nás působí nadějně, tedy že by mohly stačit snad jen dostupnější antigenní testy.

 

S koronavirem souvisí i to, že do centra metropole zavítá více místních. Ty často zaskočí vizuální smog v podobě různých reklamních poutačů. Loni jste jim vyhlásili válku, jaký to mělo úspěch?

Myslím, že náš Manuál pro kultivovanou Prahu celkem zarezonoval, a dokonce nás oslovila řada podnikatelů s tím, že by rádi připravili své vývěsní štíty tak, jak jim to navrhujeme, takže celou akci pokládám za úspěch. Koronakrize nám v ledasčem pomohla, v něčem jiném zase zbrzdila. Velkou část vizuálního smogu tvoří předzahrádky a ty byly hlavně v první městské části na Královské cestě mimo veškerá pravidla. Už tam třeba místo předzahrádek býval i takový letní domek, kde se grilovalo, prodávala zmrzlina a nesplňovalo to vůbec ta původní pravidla pro předzahrádky se stolky, židlemi a obsluhou. Připravili jsme materiál pro kultivaci Hradebního korza (linie od mostu Legií u Národního divadla přes Národní, až po Revoluční a Štefánikův most, pozn. red.), kde byla i pravidla, co tam může být za typ předzahrádky. Součástí toho byly i nějaké výpovědi. Ale uškodilo nám, že restaurace jsou na tom velice špatně. Nikdo nechce, abychom v těžké době podnikatelům ještě více zatápěli. Některé výpovědi jsme proto o jednu sezonu posunuli. Některé změny proto Pražané uvidí až příští sezonu.

 

Veřejnost ale netrápí jen předzahrádky...

Ano, například se nám také podařilo najít způsob, jak odstranit reklamní rikši, které byly v Mostecké ulici nebo na Staroměstském náměstí. Řekli jsme, že to je nedovolený zábor. Odbor majetku má právní rozbor, že když se jedná o ulici nebo náměstí v majetku města, my můžeme po několika výzvách sami tu věc odstranit. Ani pak nejsme penalizováni za to, že nakládáme s cizím majetkem.

 

Naopak k neúspěchům vašeho volebního období by šlo zařadit, že Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl, že Slovanská epopej od Alfonse Muchy nepatří Praze...

S rodinou Muchových jsme neformálně v kontaktu, s Johnem Muchou jsme ve shodě ohledně vystavení díla v Savarinu, ale o podrobnostech jednáme s Crestylem, nikoli s Muchovými. John Mucha slíbil, že pokud umístíme Slovanskou epopej do Savarinu, stáhne svou žalobu. Nicméně to je věc právníků, kteří nás zastupují. V polovině května se bude Epopej stěhovat do Moravského Krumlova. Přesný termín ale nesmím kvůli bezpečnosti prozradit. Co se týče dalšího, o tom probíhají jednání. V Savarinu bude Epopej 25 let, mezitím chceme zpracovat studii na výstavbu pavilonu v pražském Těšnově.