Dne 24. října 1887 byl zvolen pražským starostou advokát, poslanec Zemského sněmu a dosavadní náměstek starosty JUDr. Jindřich Šolc (12. února 1841–24. dubna 1916).
Tento absolvent jičínského gymnázia a právnických fakult v Praze a Krakově pocházel ze Sobotky. Byl bratrancem básníka Václava Štolce a stejně
jako on byl od mládí literárně činný. Časem se však zaměřil převážně na politickou a právní publicistiku. Po praxi koncipienta u pražského magistrátu a v advokátní kanceláři budoucího starosty JUDr. T. Černého si roku 1877 otevřel vlastní advokátní praxi na Novém Městě. O dva roky později byl zvolen do sboru obecních starších a roku 1885 se stal náměstkem starosty F. Vališe. To jej předurčilo, jak bylo na pražské radnici téměř pravidlem, aby sám zasedl do křesla starosty.
Do čela města byl zvolen na dvě tříletá funkční období po sobě. Poté, kdy 30. října 1893 úřad starosty opustil, zůstal členem sboru obecních starších, byl přísedícím Zemského výboru a zastával další funkce v zemské správě. Působil též v Družstvu Národního divadla a jako intendant první národní scény. Sklonek života prožil v ústraní na Novém Městě a na svém statku ve Zbuzanech, kde i zemřel.
V době působení Jindřicha Šolce ve funkci starosty zahájila na podzim roku 1888 výrobu druhá obecní plynárna v Holešovicích, která se na plných čtyřicet let stala největším zařízením svého druhu v českých zemích. O dva roky později byla dokončena monumentální budova Národního muzea. Již předtím, v září 1889, Praha získala přímé telefonní spojení s Vídní.
Skutečnými symboly své doby se však stala technická díla realizovaná při příležitosti velkolepé Zemské jubilejní výstavy v roce 1891. Vedle Průmyslového paláce na Výstavišti to byly lanovky z vltavského nábřeží na Letnou a z Újezdu na Petřín, první linka elektrické tramvaje F. Křižíka z Letné k výstavišti v Královské oboře a zejména Petřínská rozhledna konstruktérů F. Prášila a J. Součka, inspirovaná nedávno postavenou Eiffelovou věží v Paříži (1889). Firma Vojtěcha Lanny zbudovala velký obchodní přístav v Holešovicích a město vykoupilo a zbořilo další velké části pevnostních hradeb včetně Újezdské brány (1892).
Vydáním asanačního zákona dne 11. února 1893 bylo také konečně dovršeno dlouholeté úsilí o prosazení plošné stavební modernizace zchátralých a hygienicky závadných častí vnitřní Prahy. Vzápětí začaly rozsáhlé plošné demolice určených oblastí Josefova, Starého i Nového Města.
Úspěšné Jubilejní výstavě předcházelo již v roce 1888 založení Spolku výtvarných umělců Mánes v čele se starostou M. Alšem a také založení např. Klubu českých turistů, jehož předsedou se stal Vojta Náprstek, nebo prvních sportovních klubů. Současně spatřily světlo světa první díly Ottova slovníku naučného. Dvacet sedm svazků základní řady monumentálního encyklopedického díla bylo vydáno v letech 1888–1908. Císařským rozhodnutím z 23. ledna 1890 vstoupila v život klíčová národní vědecká instituce, Česká akademie věd a umění, založená velkorysým finančním nadáním architekta Josefa Hlávky.
Vedle nacionálních rozporů, které již od šedesátých let provázely rozmach metropole, dostaly se v době úřadování starosty Šolce nově na pořad dne otázky občanské rovnosti, demokracie a všeobecného volebního práva. Zápas o jejich prosazení se přenesl do pražských ulic proslulou manifestační oslavou 1. máje 1890.
Postupně se vyhrotil v sérii studentských a dělnických demonstrací a krvavých srážek s policií. V září 1893 vyústily ve vyhlášení výjimečného stavu nad Prahou a v rozsáhlé zatýkání údajných příslušníků hnutí Omladiny.
Starosta Šolc se v závěru svého funkčního období snažil čelit tomuto vývoji
politickým vyjednáváním. Jeho výsledkem byla dohoda mezi staročechy a mladočechy o rozdělení míst v městské radě, kterou mladočeši získali v tomto čtyřiadvacetičlenném orgánu devět míst a křeslo prvního ze dvou starostových
náměstků. Procesu s „omladináři“ a tvrdým rozsudkům, vynesenými nad nimi v únoru 1894 však odstupující starosta svou opatrnou diplomacií zabránit nedokázal.