JUDr. Václav Vaňka (psán též Vanka, 3. listopadu 1798 - 27. července 1872) byl čtvrtým purkmistrem, kterého rychlý vývoj událostí revolučního roku 1848 v průběhu
pouhých pěti měsíců vynesl do čela pražské městské správy.
Rodilý Pražan a absolvent právnické fakulty Karlo-Ferdinandovy univerzity se stal zprvu fiskálním úředníkem, od roku 1834 pak zemským advokátem zprvu v Českých Budějovicích a poté v Praze. Do úřadu purkmistra byl zvolen po odstoupení T. Pštrosse nejprve provizorně a v nových volbách 3. záři 1848 definitivně. Podle dobového hodnocení „byl dalek jakýchkoli radikálních snah, avšak cítil upřímně s věcí českou“. Proto se těšil důvěře jak v měšťanských kruzích, tak u státních úřadů a přes spletitý vývoj politických poměrů setrval ve funkci purkmistra plných třináct let.
Hned v prvních dnech purkmistrovství byl dr. Vaňka jako reprezentant pražské samosprávy hostitelem Slovanského sjezdu, zahájeného v pátek 2. června 1848. Když vojenské provokace generála Windischgratze vyvolaly 12. června povstání radikálních studentů a dělníků, postavil se spolu s většinou městské rady proti straně „překotu či převratu“ a patřil k iniciátorům kapitulace Prahy před Windischgratzovymi kanony dne 17. června. Poté žádal prodloužení stavu obležení nad Prahou, přestože to znamenalo zatýkání a postih účastníků povstání, protestoval proti zasahování vídeňských i dalších revolucionářů a anarchistů do pražských poměrů a 9. října dokonce inicioval petici pražské městské rady proti vídeňské revoluci a proti revolučním usnesením tamního říšského sněmu. Dokázal si nicméně udržet autoritu u pražské veřejnosti a důvěru rozhodujících politických skupin.
Vývoj situace však stavěl purkmistra Vaňku před stale těžší osobní rozhodnutí. Rozehnání kroměřížského sněmu a vyhlášení oktrojované ústavy v březnu 1849 znamenalo konec demokratických přeměn v habsburské říši. Odhaleni spiknutí radikálních demokratů vyústilo v květnu 1849 v nové vyhlášení stavu obležení, který pak trval v Praze až do srpna 1853. V červnu 1849 byla z působnosti pražského magistrátu vyňata celá oblast soudnictví a připadla nově zřízeným státním soudům. Namísto česko-německého úřadování, uplatňovaného od jara 1848, nastoupilo znovu úřadování pouze německé.
Když 29. října 1849 Bachovo ministerstvo vnitra zastavilo platnost prozatímního obecního zákona, purkmistr Vaňka sice nabídl demisi, v úřadu však setrval a podílel se na přípravě obecního řádu, který jako základní statutární dokument pro město Prahu byl vydán 27. dubna 1850. Zakotvoval principy moderní zastupitelské samosprávy, zároveň však pojistky, aby volená správa města nemohla ohrozit systém státního absolutismu (zejm. princip přímé podřízenosti samosprávy centrálním státním organům) a aby se nevymkla z rukou majetných elit (princip voleb ve třech kuriích podle daňového censu).
V prvních volbách sboru obecních starších podle nového řádu zvítězila v srpnu 1850 „strana středu“ a díky censu stoupl v tomto orgánu vliv zámožných měšťanských vrstev, jež tvořili většinou německy hovořící Pražané. Purkmistrem byl opět zvolen JUDr. Vaňka. Ve funkci setrval až do března 1861, neboť tzv. silvestrovskými patenty z roku 1851 byla zrušena oktrojovaná ústava, obnoven absolutismus a pozastavena volitelnost zastupitelských sborů. Jako purkmistr se stalá více podřizoval tlaku státních úřadů, rozešel se s demokratickou česko-vlasteneckou linií liberální politiky a skončil na pozicích opatrného konzervativního historismu.
Projevem tohoto posunu bylo založení pražského archivu a jmenování básníka K. J. Erbena prvním městským archivářem (1851), stejně jako vydáni úvodních svazků Dějepisu města Prahy městského historiografa V. V. Tomka (1855). Vaňka dal též restaurovat a umístit ve Staroměstské radnici galerii portrétů svých předchůdců v purkmistrovské funkci. Symbolem rakouského vlastenectví pražských konzervativců se stal nový pomník maršálka Radeckého, vztyčený v listopadu 1859 na Malostranském náměstí.