„Zaznamenáváme stupňující se počet lidí, kteří se kvůli domácímu násilí stále častěji obracejí na odborníky Intervenčního centra, což nasvědčuje tomu, že tento společenský problém je daleko širší, než se ukazuje jen na počtu odhalených případů,“vysvětlil radní pro sociální oblast Daniel Hodek.

Nárůst zájemců o pomoc, či odbornou radu při řešení problematiky domácího násilí, se začal projevovat zejména od roku 2014, přičemž největší počet 5345 kontaktů byl Intervenčním centrem evidován v loňském roce. Letos už centrum vyřizovalo téměř 3900 kontaktů. „Většinou se jednalo o osobní, dále telefonické či emailové konzultace, spojené s problematikou domácího násilí v rámci společného soužití, nebo blízkých lidí, kteří se snaží ohroženým osobám pomoci,“ upřesnil radní Daniel Hodek. Podle Tomáše Jána, ředitele Centra sociálních služeb Praha, které je provozovatelem Intervenčního centra, však největším problémem zůstává několikaleté trvání domácího násilí zejména u ohrožených žen, než se odhodlají k řešení své životní situace. „Často u nich převládá pocit strachu, bezvýchodné ekonomické situace bez partnera a rozpadu rodiny, proto se na odborníky obracejí až za několik let trvajícího domácího násilí. Mylně se domnívají, že čas vše vyřeší,“ dodal ředitel Ján.  

V poslední době se objevují ale i případy, kdy jsou osobami ohroženými domácím násilím muži. Intervenční centrum nedávno řešilo případ 35letého muže, který bydlel v bytě s ženou a dvěma dcerami. „Na první schůzce bylo zřejmé, že pro klienta, jako muže, je nesmírně obtížné o své situaci hovořit. Přesto se ho podařilo zklidnit natolik, aby začal vykládat svůj nelehký životní příběh. Uvedl, že se cítí naprosto bezmocný a připadá si, jako by byl chycen do pasti. Jeho žena ho neustále obviňuje, že nevydělává dostatek peněz, dostatečně se nestará o dcerky, nezajišťuje chod domácnosti a podobně. Zároveň ho ponižuje výroky o tom, že není žádný muž, nic nedokáže,“ popsala vedoucí Intervenčního centra Zuzana Chomová.  

Přestože se již několik měsíců vedou soudní řízení o úpravě poměrů k dcerám a zároveň je podána žaloba na rozvod manželství, jeho vztah se ženou poslední dva roky nefunguje. „Podle jeho slov naopak situace při společném soužití vygradovala do fyzického napadání ze strany ženy, zejména pak ve chvílích, kdy byla pod vlivem alkoholu,“ líčila vedoucí Chomová s tím, že pokud klient odmítne splnit jakýkoliv požadavek své ženy, vyhrožuje mu, že po rozvodu své dcerky již nikdy neuvidí a oznámí na Policii ČR, že se na ní dopouštěl domácího násilí.

Muž pracuje v IT firmě, má nadprůměrný příjem a o dcery má velký zájem, tráví s nimi téměř veškerý svůj volný čas. „Probrali jsme s klientem možnosti jeho bydlení, vysvětlili jsme funkci a možnosti orgánů péče o děti při úřadech městských částí Prahy, osvětlili principy, na základě kterých je rozhodováno v řízeních o úpravu poměrů k nezletilým dětem a nabídli klientovi terapeutickou podporu,“ vysvětlila navržený postup řešení jeho situace Chomová.

Muž od té doby začal pravidelně docházet na terapii, po několika týdnech si zajistil vlastní bydlení v blízkosti bydliště jeho ženy a dcer. „Dále navštívil příslušný orgán péče o děti, kde na společné schůzce s jeho ženou nastavili pravidla a dobu, po kterou každý z rodičů bude pečovat o dcery. Soudem byla tato dohoda rodičů po několika týdnech schválena. Přestože o rozvodu manželství a o vypořádání společného jmění zatím rozhodnut nebylo, klient uvádí, že mu již jeho situace nepřipadá bezvýchodná a je schopen se vůči své ženě vymezit,“ dodala Chomová.