Hlavní rozdíl je v tom, že družstevní byt je majetkem družstva, kde jsou jednotliví obyvatelé členy. Základní právní odlišností je tedy skutečnost, že při koupi družstevního bydlení si zájemce nekupuje samotný družstevní byt, ale kupuje pouze tzv. družstevní podíl, tj. členství v družstvu, k němuž náleží i právo nájmu.
V Praze chybí obrovské množství bytů a je tedy potřeba podporovat veškeré formy výstavby. Samotné družstevní bydlení krizi nevyřeší, ale rozhodně je to jedna z forem, která přispívá k tomu, že v budoucnosti v Praze vznikne více nových a především dostupnějších bytů, a to každý rok.
Družstevní bydlení v Praze je zaměřeno především na střední příjmové skupiny, protože ani ty dnes mnohdy na hypotéku nedosáhnou a nájmy v některých lokalitách přestávají být únosné, a to i po poklesu poptávky z důvodu poklesu krátkodobých pronájmů.
V rámci projektu DDB Praha vybere vhodného partnera dle předem nastavených parametrů spolupráce a založí s ním bytové družstvo na předem vytipovaném pozemku ve vlastnictví hlavního města. Družstvo pak s partnerem uzavře smlouvu o výstavbě, na základě které partner zajistí kompletní proces výstavby bytového domu, jeho předání a případně i následné správy.
Pro členství v družstvu bude nutné složit základní a další členské vklady, měly by činit zhruba 25 % pořizovací ceny příslušného družstevního bytu. Následně budou každý měsíc platit nájem, ze kterého se zaplatí splátka a část půjde do Fondu rozvoje dostupného bydlení, ze kterého budou probíhat další výstavby a rekonstrukce městských bytových domů. Zájemce si nemusí brát úvěr na výstavbu bytu, ten si bere družstvo na výstavbu celého bytového domu.. Ve chvíli, kdy družstvo úvěr splatí, může získat od města pozemek do vlastnictví a družstevník může získat do vlastnictví byt. I kdyby o to neměl zájem, o investici nepřijde.
Levnější ceny výstavby je pak dosaženo především tím, že Praha poskytne družstvu pozemek (zřídí právo stavby), díky čemuž bude celková cena výstavby nižší o náklady na koupi pozemku. Pozemek může být po skončení práva stavby (až 99 let) odkoupen, díky čemuž budou celkové náklady rozloženy v delším čase a bydlení tak bude pro družstevníky z hlediska nákladů dostupnější. Zatímco běžný hypoteční úvěr bývá obvykle poskytován nejdéle na dobu 30 let, náklady na pořízení bydlení v rámci DDB mohou být rozloženy i mezigeneračně. Ubude i marže developera. Reálná cenová výhoda by se měla pohybovat mezi 20 až 30 procenty oproti tržním cenám.
Jako příklad byt 2KK, 55 m². Pokud předpokládáme, že pořizovací cena je 30 % pod tržní hodnotou, tj. při současných cenách cca 60 000 Kč/m², jeho cena by byla 3 330 000 Kč. Tady platí nutnost zaplatit členský vklad ve výši 25 %, tedy 825 000 Kč.
Pokud vezmeme v úvahu úvěr s úrokovou sazbou 2,5 % na 30 let, nájemné, ve kterém by byla zahrnuta jak anuita, tak i příspěvek do fondu oprav, by nemělo překročit 11 000 Kč.
Členem všech takto zřízených družstev bude Praha a bude tak v každém družstvu mít zhruba třetinu bytů, a na členství se bude jako ostatní družstevníci podílet finančně. Tyto byty budou sloužit jako městské a primárně budou určeny potřebným profesím.
Člen družstva nebude moci byt dále pronajímat, byt bude využívat výhradně k vlastnímu bydlení. Byt nelze využívat jako investiční byt například formou krátkodobého ubytování turistů prostřednictvím platforem typu Airbnb.
Aktuálně probíhají přípravy pozemků, které budou vyhrazeny pro družstevní bydlení. Probíhá komunikace s jednotlivými městskými částmi, které mají zájem se zapojit a mají vytipované pozemky na svém území. Na vytipování vhodných pozemků v majetku města se podílí i Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy.
Družstevní výstavba má na našem území více jak stoletou tradici a již pro něj existuje právní rámec. V Česku se první bytové družstevní domy začaly stavět již na konci 19. století. Nejpopulárnější pak začala družstva být v osmdesátých a devadesátých letech 20. století, kdy družstevní byty tvořily až 40 % z celkového bytového fondu. Pak ale nastal útlum s příchodem velkých developerů. V družstevních bytech žije u nás zhruba 10 % domácností a mnoho z těch původních již bylo převedeno do vlastnictví.
V Barceloně také k družstevnímu bydlení přistoupili při řešení nedostupnosti bytů, která tam panuje už od 90. let, pilotně už v roce 2011. Model se osvědčil a za deset tam byly postaveny desítky cenově dostupných domů.