„Takové soutěže se konají jen výjimečně, v okolních státech vůbec ne, jen na Slovensku mají podobné mistrovství,“ uvedla Zuzana Daušová, ředitelka Centra výcviku vodicích psů pro postižené – Helppes.
Soutěž se odehrává ve skutečném životě, žádný polygon, nic podobného, ale uprostřed živého města a soutěží se ve zvládnutí takových dovedností, jako je jízda autem, výtahem, vyhledání a chůze po schodech, ale i po eskalátorech, vyhledání přechodu pro chodce. Pes musí poznat ty správné dveře, najít místo k sezení v restauraci, dojít k pultu v obchodě a také se musí umět orientovat v obchodním domě. Zdá se to trochu moc na jednoho psa, ale věřte tomu, že to zvládají velmi dobře.
Nejde jen o soutěž
„Taková soutěž, i když o ní laici někdy pochybují, má obrovský smysl,“ upozornila Zuzana Daušová. „Rozhodčí jsou nezávislí, nemají k soutěžícím zvířatům žádný vztah a lépe vidí jeho nedostatky, takže taková účast v soutěži pomáhá na druhé straně například při rekondičních cvičeních psů. A samozřejmě že má význam také proto, že se lidé mohou setkat s trenéry psů, setkají se tu i překladatelé do znakové řeči s lidmi, kteří pracují v oblasti tyfloslužeb, apod.“
A velmi důležité je, že soutěž probíhá na veřejnosti, takže se lidé dozvědí v informačním stánku u Anděla, proč se nemá na takové vodicí psy pomlaskávat, proč mají nápis „Nehlaďte mne, pracuji“ a jak se vůbec chovat v přítomnosti vodicího psa, což je velmi důležité.
Psi pro každou příležitost
Vítězem se stal Petr Spousta se svým psem Chipem, křížencem labradorského a zlatého retrívra, který byl nejposlušnějším psem a i v dalších úkolech byl skutečným šampionem, provedl svého zcela nevidomého pána všemi nebezpečenstvími. Pro mnohé lidi je pes skutečně nejen přítelem a průvodcem, ale i zachráncem života.
V tomto ohledu vede fenka Baruška, která měla velmi pohnutý osud: nejdříve jí zemřela panička, a proto ji předali panu Hrabětovi, kterému svou dovedností dvakrát zachránila život. Když pán upadl do bezvědomí, přivolala dvakrát policisty a ti zavolali pomoc. Její pán ale těžce onemocněl, a tak s ním Baruška vydržela v nemocnici až do jeho konce.
„Na krátkou chvíli se jí ujala rodina pana Hraběte, ale protože se nemohla o psa starat a už nebylo možné dát Barušku k dalšímu člověku, ujali se jí nakonec naši sponzoři, a tak Baruška dožívá u krásného domu s dalšími dvěma jezevčíky v milujícím prostředí,“ prozradila Zuzana Daušová.
