Velké věci vznikají z malých nápadů

Kdy a jak vznikly Olšanské hřbitovy?

Olšanské hřbitovy byly založeny po Josefínských reformách. Do té doby se pohřbívalo hlavně u farních kostelů, které kolem sebe měly také hřbitov. Avšak poté, co Josef II. zavedl hygienické reformy a zakázal pohřbívat uvnitř hradeb města Prahy, bylo nutné, aby se hledala nová místa, kde by pohřbívání bylo možné. Právě tehdy od vsi Olšany, která se nacházela v místech dnešního Žižkova, odkoupili pražští radní nevyužité pozemky a Staré město tam založilo pohřebiště, které dnes nazýváme Olšanskými hřbitovy.

Na místě hřbitovů tedy předtím nic nestálo?

Oblast Olšan nebyla systematicky osídlena, ale byly tam nějaké usedlosti, pole a vinice, jejichž zastavěním později vznikly Vinohrady a Žižkov. Byla tam tak trochu divočina, protože to bylo za hradbami města, a usedlosti tak nebyly chráněny před zloději a lupiči.

Myšlenka vytvořit na Olšanských hřbitovech naučnou stezku se zrodila někdy kolem roku 2006, že ano?

Ten nápad vznikl mnohem dříve. Protože jsem si byl vědom toho, že v hlavě to sice sám unesu, ale sám to zrealizovat nedokážu, přizval jsem i pár přátel, kteří se do toho se mnou pustili, a v roce 2006 jsme už začali s realizací. Dnes už ani tento počet lidí nestačí, protože Olšanská naučná stezka je opravdu rozsáhlá a práce přibývá. V příštím roce se tak budu snažit najít nějaký způsob, jak předat správu již hotových informačních cedulí někomu jinému, protože se nemůžeme stále vracet k opravování a údržbě těch již instalovaných.

Jak vás napadlo vytvořit na Olšanských hřbitovech naučnou stezku?

Především mi přišlo líto hřbitova jako takového, protože okolo roku 2000 vypadal jinak než dnes. Ty nejstarší části, II. a III. Olšanské hřbitovy, byly opravdu zanedbané, téměř nepřístupné. Nebyly tam ani pořádné chodníčky, hroby i náhrobky byly ničeny, mizely odtud pomníčky, sochy, litinové mříže i kovový materiál. Takže to, co se nepovedlo ani po válce, kdy byl hřbitov hodně devastován, kvůli tomu, že tam bylo pohřbeno hodně německých vojáků, to co se nepovedlo ani komunistům, protože tam bylo pohřbeno hodně osvícenských lidí, tak to se bohužel v té nové době povedlo. Novodobí lupiči a vykrádači hrobů si dali opravdu záležet.
To bylo asi hlavním podnětem, a kdykoliv jsem tím hřbitovem procházel, tak jsem přemýšlel nad tím, co bych mohl udělat. Jediné, co mě napadlo, bylo přivést na hřbitov lidi, kteří tam budou chodit nejen na hroby svých blízkých, ale budou se i zajímat o to, kdo je tam pohřbený, a tím tam bude i menší prostor pro lupiče a zloděje. Tehdy jsem ještě neuvažoval o tom, že by to byla nějaká velká naučná stezka, ale když jsem se do toho ponořil, tak jsem si uvědomil, že to ani jinak než poctivě a opravdu do hloubky udělat nejde.

Máte v plánu to dokončit celé? Myslíte, že tu obrovskou sumu práce stihnete?

Kdyby člověk neměl plány, chuť a nadšení, tak by se nikdy do ničeho nepouštěl. Stejně tak kdybych čekal, až na to dostanu nějaké peníze, tak bych také nic neudělal. Většinou to totiž vše jde z mé vlastní kapsy. Obvykle to tak chodí, že velké věci vznikají z malých nápadů, a já pevně věřím, že se to dokončí. Když to nestihnu já, tak snad se najde někdo, kdo to dotáhne do konce. Samozřejmě bych byl ale rád, kdybych byl jednou i u toho konce.

Jaké zajímavosti jsou k vidění v posledně otevřené části naučné stezky na třetím Olšanském hřbitovu?

Každá část je velmi zajímavá. V III. Olšanských hřbitovech je hodně zajímavých lidí z různých oborů. Když se tam přijde podívat spisovatel nebo milovník literatury, tak určitě bude rád, když bude vědět, že tam odpočívá Ladislav Stroupežnický. Když se někdo zajímá o historii, tak možná bude překvapený, že tam leží poslední protektorátní ministerský předseda anebo policejní komisař, který odváděl Karla Havlíčka Borovského do vyhnanství. Znalci matematiky a filosofie zas budou rádi, když budou vědět, kde odpočívá Bernard Bolzano, jeden z největších matematiků.
Lidé, kteří milují různé historky, tak budou třeba překvapeni osudem Augustina Zimmermana, což byl pán, který měl čtyři děti, se kterými bydlel v židovském městě na Žižkově. Jednou dostal soudní výpověď z bytu a tuto situaci neunesl a nedokázal ji řešit jinak, než že jednoho dne zavraždil své čtyři děti a potom i sám sebe. I tento sebevrah se svými dětmi je pohřbený právě ve třetí části.

Jak postupujete při mapování hřbitovů a vytváření samotné stezky?

Nejdříve si musím najít čas, protože to není moje práce. Je to koníček a toho času je stále méně. Navíc taky musí být hezké počasí, protože první etapa se odehrává v terénu. Projdu hrob po hrobě a hrabu se v zemi. Protože jsou některé pomníky zapadlé a zarostlé břečťanem, musím je zvedat a čistit. Poté si musím ručně opsat jména a životopisná data a následuje hledání v encyklopedii, protože ne všechna známá jména nosí člověk v hlavě.

Podle toho vzniká první nástřel, alespoň nějaké informace a souvislosti. Následuje cesta na památkový ústav, jestli náhodou nemají nějaké zápisy o těch konkrétních jménech. Další informace si opatřím v knihovně, protože ne všechno je na internetu, a nějaké knihy se musejí i zakoupit. No a potom jdu do archivů a hřbitovních knih, kde jsou seznamy stovek lidí. To je ta nejtěžší práce, protože tam máte seznam pohřbených a je třeba ručně srovnávat, zdali jména a data odpovídají. Je to práce, která se dá dělat třeba dvě hodiny, protože pak se ta záplava jmen začne ztrácet.

Teprve po tom všem vzniká první hrubý soubor, který může vyjít na světlo, a vznikají z něj naučné stezky. To je ale stále nehotová práce, protože lidé se o to dále zajímají a velmi často brzy reagují, pošlou email a telefonují, že některé informace nejsou přesné. Je to práce pionýrská, protože kromě Vyšehradu žádné hřbitovy v Praze nebyly takto zpracovány. Vznikaly sice nějaké brožurky o lidech pohřbených na Olšanech, které ale přinesly deset jmen, která každý zná. Ty ostatní nenajdete nikde. Pevně věřím, že je to snad až buditelský počin.

Kdo se stará o už instalované desky na naučné stezce?

Už jsem se zmínil, že nám to zabírá strašně moc času vracet se zpět a všechno kontrolovat. Celý loňský rok jsme nedělali nic jiného, než jen opravovali desky, které nám vandalové zničili, ukradli anebo rozbili. Nikomu nevysvětlíte, že to není placené ze státních peněz, ale z peněz soukromých. Je holt vidět, že už nastala doba, kdy musíme správu a péči o naučnou stezku někomu předat. Chystám se na toto téma na jaře 2011 svolat schůzku radnice, Olšanských hřbitovů a magistrátu. Obávám se ale, že to bude náročné, protože každý se vždy brání tomu, aby měl nějaké nové výdaje a starosti.