Vyhledávání

V Praze se uskuteční druhý ročník Dne dětské onkologie

12.2.2016 — Den dětské onkologie připomenou v sobotu 13. února do zlaté barvy nasvícené budovy Národního divadla (ND), unikátní světelný kužel na střeše historické budovy ND, počítadlo na fasádě Nové scény ND a také do zlata rozsvícená Petřínská rozhledna. Její zlaté nasvícení schválila Rada hl. m. Prahy 9. února. Letošnímu ročníku poskytla záštitu primátorka hl. m. Prahy Adriana Krnáčová.

Pražské Divadlo na Vinohradech čeká historicky první rekonstrukce

4.3.2018 — Zdroj: Rádio Impuls Stanice: Rádio Impuls 4. března 2018, 8:01

Divadlo Minor

4.8.2022 — Minor je pražská divadelní scéna se zaměřením na děti a mládež, nicméně ve své tvorbě počítá i s dospělým divákem. Spolupracuje s výraznými osobnostmi divadelní i filmové scény – Petr a Matěj Formanovi, Lenka Vagnerová, Braňo Holiček, Jiří Havelka, Jan Jirků ad. Ve svých inscenacích využívá inovátorské postupy včetně moderních technologií a svým divákům přináší širokou paletu uměleckých žánrů (činohra, muzikál, loutkové, pohybové a multimediální divadlo, nový cirkus, pantomima atd.). Zaměřuje se i na vzdělávací aktivity, jednak prostřednictvím témat inscenací, a také velkou nabídkou workshopů a vzdělávacích dílen. V období pandemie začalo divadlo provozovat vlastní VOD platformu TV Minor s krátkými animovanými filmy od studentů a absolventů českých i zahraničních uměleckých škol. Od roku 1998 je ředitelem Minoru Zdeněk Pecháček. Za jeho působení se divadlo v roce 2001 přestěhovalo ze Senovážného náměstí do tehdy chátrajících prostor bývalého kina Skaut ve Vodičkově ulice, kde sídlí dodnes. Po rekonstrukci získalo ocenění Stavba roku 2002 a Cenu primátora hlavního města Prahy za vytvoření ojedinělého prostoru pro kulturní aktivity dětí se zřetelem k náročnosti rekonstrukce dříve zdevastovaného kina Skaut. Interiér architekta Viktora Korejse a výtvarníků Barbory, Jakuba a Jana Zichových je jedním z faktorů, který z Minoru vytváří jedinečný prostor pro celou rodinu. Tvorba Minoru je oblíbená jak u laické, tak odborné veřejnosti a jeho inscenace získaly celou řadu ocenění - Bratři naděje (několik nominací na Cenu Thálie 2022, čtyři ceny na festivalu Skupova Plzeň), Zá-to-pek! (Cena Thálie 2020 pro Ondřeje Nosálka), Nanuk (dvě ceny na festivalu Mateřinka 2021), Mami, už tam budem? (Cena města Plzně pro Lenku Volfovou a Jiřího Jelínka), Libozvuky (Ceny divadelní kritiky pro Marka Doubravu) a mnoho dalších.

Studio Ypsilon

8.4.2021 — Studio Ypsilon vzniklo v roce 1963. Je především divadlem autorského a studiového typu, které okamžitě umělo rafinovaně svobodně komunikovat (přes veškeré dobové omezení a zákazy) s veřejností skrze metaforickou řeč a opravdovost jednání. Koncepční silou je od počátku osobnost Jana Schmida - zakladatele, režiséra, autora, výtvarníka, dramaturga a také herce. Tato přední česká divadelní scéna, živoucí „legenda v srdci Prahy“, sídlí od roku 1978 v raně funkcionalistickém paláci Olympic ve Spálené ulici, v jehož architektonicky působivých prostorách nepřestává rozvíjet svůj nezaměnitelný styl a poetiku, které utvářejí kromě pověstné múzičnosti především tyto znaky: syntéza, výraz, komunikativnost, autenticita. Systematicky pěstovanou tvůrčí metodou je v Ypsilonu improvizace, charakterizovaná programovou prací s řízenou náhodou, neukončeností a otevřeností díla. To vše se stále přítomným humorem, který vždy osvobozuje a přivádí k nadhledu. Na tomto půdoryse s divadlem úzce spolupracovali rovněž režiséři Evald Schorm, Jan Kačer, Jan Grossman, Milan Lasica, Ondřej Havelka, Juraj Nvota, Arnošt Goldflam, Jiří Havelka a další, scénografové Jaroslav Malina, Miroslav Melena, teoretik Zdeněk Hořínek, v posledních letech také režiséři Peter Oravec, Martin Tichý a další. V současnosti tvoří Studio Ypsilon citlivě budovaný a generačně neustále obnovovaný soubor se širokým a spřízněným okruhem hostů. Vícegeneračnost je tomuto divadlu, vzácně vnitřně propojenému, už déle vlastní. I tímto se nadále zaměřuje na diváky různého věku, sice různě rozlišeně, tj. s vědomím mentálního pohybu doby, ale se společným jmenovatelem kulturnosti a sounáležitosti. Stále je naplňována prvotní vize divadla jako volně pěstěné zahrady, již lze chápat i jako zmenšený model světa se vší jeho pestrostí a rozmanitostí, ovládaného nejen zákonitostmi přírody, ale i pravidly, jež ctí každé společenství slušných lidí, fungující i přes jinakost jednotlivců v příbuznosti a vzájemnosti.