Takzvaný cizinecký vstup, jak se těmto dveřím říká, totiž vede k páteřní stoce kanalizace, která vznikla v letech 1895 až 1906. Stoka vede od Staroměstské radnice až k břehu Vltavy a pak dál až do Bubenče a na Císařský ostrov, kde leží Ústřední čistírna odpadních vod Praha. Malou část pak je možné vidět díky organizovaným procházkám Pražské informační služby.

S ucpaným nosem nevydržíte

Zatímco stará čistírna odpadních vod, která je stavěna ve stejném stylu, tedy z vysoce kvalitních cihel, už Praze neslouží, páteřní stoka je naopak významnou součástí pražské kanalizace. Vede Pařížskou ulicí a pro Pražana není možné do ní ani nahlédnout. Jedinečnou příležitost ale dostali novináři před třemi lety, kdy se právě část stoky vedoucí pod Pařížskou ulicí opravovala. I když byly vypuštěná a propláchnutá, stejně moc vábně nevoněla.

Nadýchnout se, to je důležité

Dostali jsme radu, abychom se, až do kanálu polezeme, pořádně nadýchli. Na otázku proč nám odpověděli zástupci Pražské vodohospodářské společnosti (PVS): „Před deseti lety právě do tohoto kanálu spadl jeden z našich pracovníků, a protože se před pádem pořádně nadýchl, našli ho na česlech v Bubenči v čistírně odpadních vod živého.“

Proč se opravovala stoka?

William Heerlein Lindley, který na konci 19. století postavil skvělou kanalizaci pod městem, které ještě dýchalo příliš středověkem (hlavně z pohledu hygieny), stvořil dílo, které vydrželo sto let a je v mnoha případech v lepším stavu než některé kanalizace postavené o desítky a desítky let později. Stoka, která sbírá splaškové vody až ze vzdálených Vinohrad, Nového a Starého Města, se opravovala ale ani ne tak kvůli tomu, že by dosluhovala, ale proto, že zemina kolem ní už nebyla kompaktní, a to hlavně kvůli povodním z roku 2002. Oprava tedy zajistila vyplnění prostory mezi zděnými stěnami a okolní zeminou. Byla použita speciální hmota, která dala stoce její původní pevnost.

Jediný zásah

Přesto došlo i na zásah do původního Lindleyova díla. Keramický žlábek na spodní části stoky přeci jen všude nevydržel, a tak stoletou keramiku nahradil tavený čedič, který je maximálně odolný vůči agresivní vodě i otěru. Oprava byla možná díky Lindleyově domyslu, který vytvořil síť kanálů tak, že je možné určitou větev odstavit a splašky odklonit do jiné štoly. V Praze je na pět set kilometrů stok starších 80 let a celkově tři a půl tisíce stok, takže je stále co opravovat. Pozoruhodné je to, že ne vždy se opravují ty nejstarší části.