„Dýně patří stejně jako třeba melouny nebo okurky do čeledi tykvovitých a pocházejí původně z Latinské Ameriky. Dnes za nimi ale naštěstí nikdo tak daleko cestovat nemusí. Na naší výstavě v Ornamentální zahradě najdou návštěvníci stovky dýní, cuket a patisonů mnoha různých odrůd. Na své si tedy přijde každý, kdo se rád nechává fascinovat a překvapovat tím, co pěstitelé a příroda společně dokáží,“ zve návštěvníky Oldřich Vacek, ředitel Botanické zahrady hl. města Prahy.
„Každý rok v rámci této výstavy vytváříme různorodá aranžmá. Letos jsme se inspirovali prostředím tržiště. Jako kulisy pro dýně jsme použili prodejní stánky, klasické síťovky, koše a podobně. Abychom navodili dojem prostředí typické městské tržnice," doplňuje Lenka Prokopová z útvaru marketingu a PR trojské botanické zahrady.
Do Evropy dýni přivezl Kryštof Kolumbus
Jaká je vlastně historie dýní? Plodiny podobné tykvím používali k přípravě pokrmů už antičtí Řekové, Římané i Egypťané. Protože ji však nijak nerozšířili, upadla postupně v zapomnění.
Na evropské stoly se dýně vrátila až za dlouhá staletí. Stejně jako jiné plodiny ji ze své výpravy do Nového světa přivezl Kryštof Kolumbus. Evropané si však s exotickými tykvemi nevěděli rady, tak je upravovali podobně jako třeba okurky. Semínka sušili a drtili na prášek, který pak ženy používaly jako pudr.
Dnes se v kosmetice běžně zpracovává dýňový olej, který zmírňuje akné, pomáhá s lámáním nehtů, či padáním vlasů.
Pojistka na kruté zimy a nebezpečí na moři
Američtí indiáni zase díky dýni přežívali dlouhé kruté zimy, pro mořeplavce pak byla jistotou, že v případě nouze neumřou hlady. Tykev je totiž velmi nenáročná na skladování, navíc funguje jako konzerva, vydrží být tudíž poživatelná i několik měsíců.
Námořníci navíc dýni nevědomky rozšířili dál do světa. Jak? Když v přístavu vyhodili semínka. Tak se totiž plodina rychle rozmnožovala a šířila. Lidé postupně zužitkovávali i vydlabané dýně, usušené jim sloužili třeba jako nádoby.
Dýně v kuchyni
A jak je na tom dýně v kuchyni? Dodnes vám vlastně nikdo s jistotou neřekne, zda jde o ovoce či zeleninu. Ať tak či onak, pokrmů z ní jde díky její neutrální chuti uvařit nespočet. Na sladko či na slano, jak je libo.
Není proto divu, že už v 17. a 18. století v Americe lidé přemýšleli, jak z pojídání dýní udělat lahůdku. A nejedna americká kuchařka si díky různým experimentům zajistila popularitu vydáním knihy dýňových receptů. V kurzu tehdy byla například dýně pečená s máslem nebo medem, její dužina se přidávala například i do chlebového těsta pro zvýšení objemu, oblíbené byly i dýňové marmelády, či dýňový koláč, který dodnes nesmí chybět na žádném americkém podzimním stole.
Okrasné odrůdy jedlé nejsou
Ne všechny dýně jsou však vhodné ke kuchyňskému zpracování. „Zejména okrasné odrůdy jedlé nejsou," upozorňuje Lenka Prokopová. I takových najdete v pražské botanické zahradě mnoho.
A jaké druhy tu vlastně v rámci jedenáctého ročníku této výstavy uvidíte? Při procházce Ornamentální zahradou narazíte na stovky plodů z čeledi cucurbitaceae. Jen pro zajímavost, tato čeleď zahrnuje 850 druhů ve 118 rodech a vyskytuje se po celém světě mimo nejchladnějších pásem.
Seznámíte se tedy například s tykví zvanou „Andělská křídla“, „Baby Boo“, cuketou odrůdy Nefertity, tykví muškátovou, velkoplodou, dýní Goliáš, která může vážit až 30 kilo, či tykví Z Bradavic (že neuhádnete, proč se jí tak říká?).
Indické okurky vyžadují teplejší stanoviště
Narazíte tu i na exponáty vzácnější. „Mezi méně známé a v českých podmínkách obtížněji pěstovatelné patří tzv. lagenárie, čili indické okurky. Známé jsou rovněž pod názvem kalabasa. Jedná se o tropické liány, které vyžadují velmi teplá stanoviště a hodí se tudíž spíše do skleníku. Ze zralých plodů je možné vyrábět třeba různé nádoby," říká Lenka Prokopová.
Určitě to nebude jen kalabasa, u které se zastavíte a řeknete si: „Tak tuhle dýni vidím poprvé.“ Rozhodně si tuto výstavu nenechte ujít!
