Díla umělce Radka Brousila vycházejí z média klasické fotografie, zároveň ale s technologií fotografie polemizují. Brousila totiž zajímá téma zaznamenávání tmavé pleti a skrytého rasismu ve fotografii. Za zkoumání tohoto fenoménu dokonce v loňském roce získal za cyklus The Ultimate Norm cenu Oskára Čepana, která patří do sítě prestižních mezinárodních soutěží YVAA (Young Visual Artists Awards) a je určena vizuálním umělcům do 40 let věku.

Jde totiž o to, že tak velká společnost, jakou je Kodak, až do roku 1995 nevyráběla filmy, které by byly schopné zachytit zobrazovaného člověka tmavé pleti. Smíšený pár se tak nemohl nechat vyfotit, vždy byl jeden z dvojice přeexponován či podexponován. Až v devadesátých letech fotografické společnosti podlehly tlaku potravinářského a nábytkového průmyslu.

Zachycení tmavé pleti jako problém

V oblasti digitální fotografie je však zachycení tmavé pleti pořád ještě problematické, na což Brousil upozorňuje ve své instalaci třinácti digitálních tisků, nazvaných Figure 5, sestavených do kříže.

V dalším souboru, který je na výstavě představen, pak autor pracuje s obrázky černošských sádrových plastik, které v letech 1931 a 1947 v Africe vytvářel coby antropologické studie cestovatel F. V. Foit. Jeho bílé sádrové plastiky Brousil převrací do negativu a tak vlastně rehabilituje jejich předlohy.

Brokoffovi mouřeníni a Michael Jackson

Nejnovější práce, které jsou v Galerii hlavního města Prahy vystaveny vůbec poprvé, tematizují barokní plastiky Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa. Umělec se zabývá tím, zda měl Brokoff možnost pracovat podle živých vzorů, či mu byly předlohou pouhé knižní ilustrace.

Brousil reprodukuje pomocí zrcadla i obraz Joaquima Leonarda da Rocha O Preto Ciríaco (1787), který ukazuje černošského chlapce, postiženého ztrátou pigmentu, tedy nemocí zvanou vitiligo. Kromě jiných jí trpěl i popový zpěvák Michael Jackson, který je na výstavě také připomenut svou audio zpovědí.

Zrcadlový labyrint

Fenomén reprodukce je hlavním tématem Brousilovy výstavy. V případě soch fotograf reprodukuje jejich současnost a v případě maleb a fotografií zmnožuje obraz až do pomyslného labyrintu.

Výstava Černá a bílá ve fotografii se zamýšlí nejen nad tím, jak manipulujeme s fotografiemi, ale i nad tím, jak naše společnost přijímá vše odlišné.