Kam vyrazit za poznáním a historií naší krásné země? Nemusíte chodit daleko. Na bájném Vyšehradě se můžete při příjemné procházce ponořit na několika místech do hloubky věků, vyšehradská skála sehrála totiž v našich dějinách velmi důležitou roli. Jednou z památek, která zažila své, je například rotunda sv. Martina.

Kaple sloužila různým účelům

Nádherný svatostánek, trůnící na jedné z vyšehradských křižovatek, je datovaný do 11. a 12. století. Je to drobná stavba s lodí kruhového půdorysu, přesto na svém místě nepřehlédnutelná. Na východě se k ní připojuje apsida půdorysu nepravidelné, parabolicky rozevřené podkovy.

První písemná zmínka o ní je až z roku 1396. Kapli dlouhodobě využívali vyšehradští choralisté. Po roce 1420 byla opuštěná, sloužila k různým účelům i jako obydlí, ve výklenku byla jeden čas umístěna kuchyně a v klenbě byl vybourán otvor pro komín. V 16. století se zde dokonce nacházelo obecní vězení renesančního městečka Vyšehrad.

Prastaré ustoupilo novodobému

Rotundu kdysi obklopovalo pohřebiště, dnes ji můžete pohodlně obejít. Na první pohled vás jistě zaujme zazděná dělová koule nad nynějším vchodem. Ta připomíná pruské dobyvatele z 18. století.

Dovnitř se totiž původně chodilo ze západní strany. Dnešní vstup je novorománský z roku 1878 od architekta Antonína Bauma a zdobí ho motivy z vyšehradského kodexu s velkým vytesaným nápisem SANCTE MARTINE ORA PRO NOBIS – Svatý Martine oroduj za nás.

Jasně viditelný obloučkový bílý novorománský vlis kolem rotundy pochází z velké přestavby z roku 1915, kdy byla staticky zajištěna betonovým pásem. Oprava se tehdy na objektu podepsala více, než se možná dnešním památkářům zamlouvá. Kromě nového vchodu přibyla také i okna a římsa. Prastaré zkrátka ustoupilo novodobému.

Jak šel čas…

Párkrát měla rotunda dosti namále. A můžeme být rádi, že vůbec ještě stojí. Poprvé ji totiž velmi drasticky vyplenili roku 1420 husité. V 15. století do ní dokonce údajně udeřil blesk, existují také zmínky o požáru. Když budete pozorní, můžete na jejím povrchu vysledovat některé ohořelé bloky pískovce.

Za vlády Josefa II. byla kaple zrušena a odsvěcena, sloužila jako vojenské skladiště střelného prachu. Naštěstí tehdy nedošlo k žádnému výbuchu.

Avšak v 19. století hrozila věc nejstrašnější. Při budování nové trasy táborské silnice byla kaple málem zbourána. Stála totiž na místě, kde překážela. Tehdy ji spasil hrabě Chotek - vykoupil ji a zachoval pro budoucí časy.

Vnitřek rotundy

Interiér je dekorativně vymalován. Novorománský oltář je ze sliveneckého mramoru a jsou na něm malby Františka Sequense. Dřevěný oltářní nástavec zdobí kopie gotického deskového obrazu Vyšehradské madony.

Oltářní obraz sv. Martina v biskupském rouše namaloval Josef Helich a konchu (kulová klenba) v apsidě (výklenku) jsou dílem Antonína Königa a Jana Heřmana. Lucerna je zakončena pozlaceným křížem s půlměsícem a sluncem.

I když není rotunda turistům běžně přístupná, nahlédnout do ní přeci jen můžete. V rámci pravidelných bohoslužeb. Nicméně i zvenčí stojí určitě za povšimnutí...