Pražský deník přináší rozhovor s Ludmilou Štvánovou:
Seriál Deníku Díl pátý
Letos v červnu, přiznám se, že pro mě překvapivě, vystřídala na pražském magistrátu v pozici radní pro školství Ludmila Štvánová svoji předchůdkyni Helenu Chudomelovou. Vpolitice je sice krátce, ale ve školství je naopak víc než „jako doma“. Pochází z učitelské rodiny a sama s několika přestávkami učila přes 25 let. Ještě letos připravovala studenty k maturitě. Její třída patřila v Praze mezi odbornými školami k nejlepším. Teď věří, že podobně úspěšná bude i jako radní, třebaže v našem neformálním rozhovoru přiznává, že školství je běh na dlouhou trať a rok do komunálních voleb, do který ji zbývá, je krátká doba.
* V životopisu uvádíte, že TOP 09 je vaše první politická zkušenost. Co vás k ní přivedlo?
Podobnou otázku jsem dostala i doma a odpověď je docela jednoduchá. Protože jsem člověk, který učil – kromě jiného – v rámci občanské nauky politologii, byla jsem relativně orientovaná v tom, co se u nás děje… A začala jsem bublat. Takže, když jsem se v roce 2009 dočetla, že vzniká nová politická strana, v jejímž čele je pan kníže Karel Schwarzenberg, který je pro mě morální garancí, zeptala jsem se sama sebe: Co můžeš udělat?
* A poprvé v životě jste vstoupila do politické strany. Postupně jste byla zvolena do pražského zastupitelstva a letos v červnu jste v pozici radní pro školství vystřídala Helenu Chudomelovou. Jakou známku byste na vysvědčení vystavila vaší předchůdkyni?
Na takovou otázku se těžko odpovídá. Školství je běh na dlouhou trať a jeden a půl roku, který měla paní doktorka Chudomelová, je skutečně krátká doba na to, abychom mohli činit jakékoli závěry. Známku proto udělovat nebudu. Moje předchůdkyně v každém případě pracovala dle našeho programového prohlášení a rozhodně v její činnosti mám na co navazovat.
* Na co konkrétně navazujete?
Úkolů je řada, jedním z velkých je konkurenceschopnost. Jde o to, aby žáci, kteří se hlásí na pražské školy, měli zdravou soutěživost, aby se chtěli dostat na ta nejkvalitnější vzdělávací zařízení, aby se nespokojili s málem.
* Co pro to lze udělat?
Budeme podporovat učitele a snažit se jim poskytovat určité bonusy. Například si dokážu představit ubytování pro mladé pedagogy. A samozřejmě, nutná je i podpora žáků, jejich zázemí a vybavení ve školách. Aby nepracovali s deset let starými počítači a 30 let starými kladivy a nestalo se, že pak přijdou do praxe a zjistí, že jim škola nic nedala, protože už je všechno jinak.
* Dalším z vašich témat je podpora řemesel. Učňovské obory vnímá – hlavně řada rodičů – poněkud s despektem...
Je to problém konzumní společnosti. A v tomto případě snaha o změnu skutečně znamená běh na dlouhou trať. Jsem ale přesvědčena, že být dobrým řemeslníkem je mnohem cennější než mít – s prominutím – nějaký papír. Význam maturitního vysvědčení je dnes obrovsky devalvován. Řemeslo je proto rozhodně třeba propagovat, despekt, který jste zmínil – a s tím slovem souhlasím – si v žádném případě nezaslouží.
* Studentů středních škol i žáků učňovských oborů v Praze bude přibývat. V jednom z rozhovorů jste říkala, že nás čeká velký boom. Kdy k tomu doje?
Boom už je na mateřských a základních školách. Na střední přijde v roce 2015. Mám z toho radost, protože se školy více naplní a budeme mít více práce pro učitele. Jde to ruku v ruce s konkurenceschopností, o které jsem mluvila. I díky tomuto boomu budou žáci nuceni více snažit se, aby se dostali na požadovanou školu. Má to pozitivní efekt též zpětně, na základní školy, které budou muset žáky kvalitně připravit.
* Zaujala mě vaše pedagogická praxe. Učit jste začala už v roce 1978. Máte spočítáno, kolik žáků vašimi třídami prošlo?
Asi bych se nedopočítala (usmívá se). Když jsem se před časem přihlásila na Facebook, kde už dnes nechodím, zjistila jsem, že najednou mám tisíce přátel. A z těch tisíců přátel je 90 procent mých studentů. Moji nejstarší maturanti jsou jen o pár let mladší než já, nastoupila jsem totiž hned po univerzitě. S určitými přestávkami jsem učila přes 25 let. Když si to teď v hlavě rychle sčítám, skoro blednu. Ale těší mě, že s řadou žáků jsem stále v kontaktu. Někteří se dali i na češtinu, kterou jsem je učila.
* Zatím jsme se bavili stále o školství. Jak ráda trávíte čas mimu tuto vaši srdeční oblast?
Čtením. Kvůli své zrakové vadě už bohužel prakticky nemůžu číst klasickou knihu, ale objevila jsem ebooky, v kterých si lze písmo libovolně zvětšit, takže je to jeď má velká vášeň. S oblibou též poslouchám hudbu a chodím do lesa.
* Takže sbíráte houby?
Když na ně vidím, moc ráda (usmívá se). Barevné, jako jsou lišky, klouzci a podobně. Jezdím na chalupu k mamince do jižních Čech, kde vždy krásně načerpám energii. A také si vždy ráda najdu čas na chvíle s dcerou. Od dětství jsem ji tahala na různé hudební koncerty a zjevně to v ní něco zanechalo, pořád náš to baví.
* Jakou hudbu si ráda naživo poslechnete?
Říct, že hudbu kvalitní, bude znít asi velmi obecně, ale je to tak. Baví mě klasická, koncertní hudba, symfonický orchestr FOK, swing i folk. A když to trochu jde a není úplně narváno, zrovna tak ráda vidím J. A. R. a Dana Bártu, protože to je muzikant, který má v sobě něco, co zdaleka každý nemá.